Spíme v 8lůžáku, kde jsou také Mexikánci. Těm také rovnou vymýšlíme přezdívku, jelikož Mexiko je mezinárodní slovo... Nakonec z nich jsou Střeďáci, nebo taky Hobiti (Středozem). Poté, co jsme o nich slyšeli od Uliho, máme strach, že se nevyspíme kvůli jejich chrápání. Nakonec chrápání celkem zvládneme, horší je, že Mexičanka Cecilia s někým telefonuje na handsfree před šestou ráno. Opět si dáváme vydatnou vlastní snídani a kafe z místního automatu.
Dnes nás čeká velmi dlouhý den, 31km do vetšího města Lugo. Ráno je opravdu velká kosa a mlha, kterou časem začne krásně prosvětlovat sluníčko. Jdeme lesem a pak celkem dlouho klesáme, až ke kostelu na okraji vesnice. Kostel je otevřený, zvou nás dovnitř. Kupujeme odznáčky s motivem Camina. Paní z kostelu nás posílá ven do stánku před kostelem na kafe. Dáváme tedy kafe a tam nás zas posílají do kostela. Mají tu hezky pořešený byznys :-) Prochazíme vesnicí, dokonce potkáváme i velkou skupinu cyklistů, kteří taky jedou své Camino.
Po čase opět zastavujeme v jediném baru, který je na cestě do Luga. Je to takový bar na zahradě u nějaké rodiny, kde jsou mladí synové zapřaženi do obsluhování, aby se vydělalo nějaké euro na poutnících a kluci z toho evidentně nadšení nejsou. Dáváme tortillu a dostaneme na požírání i tuňákovou enpanadu zdarma. Já se pak jdu mazlit s místními pejsky (zlaťák a vlčák) a jelikož nohy potřebují relax, chci si k ním sednout na zem, což je daleko příjemnější než sedět na židli. Když to však vidí místní stará babička, tak mi hned donese židli...
Pak už nám zbývá "jen" dojít do Luga. Což je dlouho dlouho po rovině. Část jdeme i podél hlavní cesty, žádná hitparáda. Začíná se ozývat můj nárt - jednou za čas mi v něm projede ostrá bolest. No, tělo už asi cítí, že má za sebou víc než 200km chůze. Musím častěji odpočívat. Jsme kus za hlavní silnicí, v takové příjemné aleji, ale stejně slyšíme jak sviští auta, k tomu i nějaké rány či výbuchy. Je to nepříjemné, radši jdeme dál. Po pár kilometrech opět pauzíruju, pololehnu si na batoh a málem usnu.
Nadchazíme dálnici, vidíme popo-polomáčeného (=dvoubarevného) poníka. Ale abych ho mohla pohladit, je to pár kroků zacházka a na to fakt nemám. Konečně přicházíme na okraj Luga, kde ještě chvíli spočneme. V samotném Lugu potkáváme naše známé a ti se diví, co že jdeme tak pozdě - bylo 18hod a já jsem ráda, že jsem vůbec došla!
Jdeme se ubytovat (spíme jinde než Šárka s Michalem), rychle do sprchy a pak na sraz na burger, který jsme si už dřív vyhlídli při našem snění o jídle. Ale! Kuchyně má až od 20hod. Aaaa unavená a hladová Helenka, to je nebezpečná kombinace! Přichází Joseph a jeho kamarádka z dřívějšího Camina Julia. Já si v mezičase zajdu koupit plavky, protože předchozí den jsme se rozhodli, že pojedeme s Šárkou a Michalem na Mallorku! Julia nám pak navrhne jinou hospodu, s čímž tak nějak souhlasíme. Jdeme teda pryč a pak na Julii asi čtvrt hodiny čekáme na náměstí. Začínám být nevrlá a fakt fakt hladová. Julia se konečně vrací a snad nás už vezme do té její vyhlídnuté hospody. Ale my nejdeme do konkrétní hospody, ale random vybereme tu, kde je volno :-/ Fakt nejsem milá, protože než vybereme jídlo (tapas), tak to fakt trvá. Dokonce i vína si dám jen loka. Než se najíme a dokonverzujeme, tak je po půl jedenácté, já chtěla být v 10 v říši spánku! Dáme závěrečného panáka a rychle se s Martinem zvedáme a jdeme na kutě. Zbytek party ještě pokračuje do dalších barů. Ale naštěstí jsou ráno svěží.
 |
| Jdeme na Praděd! |
 |
| Zbývá 100 km! |
 |
| Nadšení... |
 |
| Lugo |
 |
| večerní Lugo |
