Opět si dáváme vlastní velkou snídani v albergue ve sdílené kuchyni a opět vyrážíme skoro poslední. Celý den je celkem hnusně a místama prší. Nejdřív jdeme podél silnice a pak lesem a stoupáme k zase nějaké hospitales, kde je pěkná mlha a fouká. Tady jsme zavedli vrcholové prémie - nahoře na kopci si dáme bonbon. Takže dnes se družíme a nabízíme i ostatním.
Scházíme dolů, trochu se projasnuje.
Hlava už tu chůzi moc nebere, je to náročné, nahoru dolů a dnes je to pro mě opravdu poprvé náročné psychicky. Naštěstí je pod kopcem hospoda, kde zastavujeme, pauzírujeme a pak už to je lepší. Své s mou náladou udělal také místní pejsek - Martinem pokřtěný na Klobásku, který nám nechtěl dát svůj tenisák :-)
V hospodě je také Joseph, Andrea a Gabi a zase nějací další noví lidé, kteří neznáme. Prý jich ve Fonsagradě camino hodně začíná, do cíle je to asi 150km. Dáváme tousty, je však plno, obsluha v tom má trochu zmatek a tak Michal tousty nedostane. Joseph platí za všechny - je to jeho poslední den, dál nejde. Je na Caminu asi posedmé.
Zvedáme, opět prší a jdeme dál. Následuje pár dalších bahenních etap. Jelikož nám není příliš do zpěvu, vymyslíme si hru, že hledáme písničku, která obsahuje nějaké slovo, které třeba vidíme kolem nebo které nás napadne. Takže třeba cesta a k tomu písnička Náhrobní kámen (až půjdeš po cestě, kde růže vadnou...). To nám tu náladu trochu zlepší. Dnes je to hodně o morálu, špatném počasí a stálém stoupání a klesání.
Zastavujeme v další hospodě. Já dávám klasicky víno a kafe. Míša se konečně nají. Po chvíli nám na stůl donesou 2 talíře tapas (plátky bagety se sýrem a marmeládou a pak druhé se šunkou). O nich však nevíme, jestli jsou jen pro nás a můžeme je tak sežrat všechny a nebo máme jen slušně ochutnat. No, sníme víc než půlku.
Odcházíme a potřebujeme už dorazit poslední kilometry, tak hrajeme další hru, tentokrát klasické hádání osobností na uzavřené otázky. Pak jsem si vzpomněla na další hru, kterou jsme hráli na přechodu Jeseníků, neznala jsem však přesná pravidla, tak píšu a volám Královně a ta je vyplašená, co že se děje a jestli se nestalo něco špatného. Hra spočívá v pokládání jakýchkoli otázek se začátkem "co bys dělal, kdyby..." A odpovídající řekne první, co ho napadne. Až takto odpoví všichni hrající, tak se otočí směr hry, ale každý hráč pokládá stejnou otázku a odpovídá stejnou odpovědí - ale díky změně směru na jinou otázku. Suverénně nejlepší kolo bylo, kdy po otočení otázek Martin odpovídal na otázku Co bys dělal, kdyby za Tebou dnes přišel Tonda (jeden poutník, pěkný Španěl) a Martin odpoví "čůral bych se zvednutým ocasem" (což byla jeho odpověď na původní otázku Co bys dělal, kdybys byl kráva). No, tohle nás rozsekalo natolik, že jsem brečela smíchy. Naštěstí nám tahle hra vydržela až do cílové vesnice O Cadavo. Před vesnicí nás předbíhá "kůň" - jeden ze tří belgických týpků - prostě kolem nás proběhl a řehtal! :-) Pak jsme ho večer ještě potkali a říkal nám, že kůň zítra zase přiběhne :)
O Cadavo je takové mrtvé malé městečko. Máme ubytko přes Booking, jdeme se ubytovat, k příjemné majitelce, dáme prát a jdeme do hospody na pizzu. Objednáváme si pivo, dostaneme nějaký speciál v namražených sklenicích. Pak jdeme nakoupit snídani, samozřejmostí je čokoláda a víno ještě na večer . Dlouho pak sedíme ve společné místnosti v přízemí a ráno to vypadá, že tam sedíme celou noc - Němka Gabi nás tam viděla, když šla spát a ve stejné sestavě a na stejných místech nás ráno potkala také u snídaně :-)
Scházíme dolů, trochu se projasnuje.
Hlava už tu chůzi moc nebere, je to náročné, nahoru dolů a dnes je to pro mě opravdu poprvé náročné psychicky. Naštěstí je pod kopcem hospoda, kde zastavujeme, pauzírujeme a pak už to je lepší. Své s mou náladou udělal také místní pejsek - Martinem pokřtěný na Klobásku, který nám nechtěl dát svůj tenisák :-)
V hospodě je také Joseph, Andrea a Gabi a zase nějací další noví lidé, kteří neznáme. Prý jich ve Fonsagradě camino hodně začíná, do cíle je to asi 150km. Dáváme tousty, je však plno, obsluha v tom má trochu zmatek a tak Michal tousty nedostane. Joseph platí za všechny - je to jeho poslední den, dál nejde. Je na Caminu asi posedmé.
Zvedáme, opět prší a jdeme dál. Následuje pár dalších bahenních etap. Jelikož nám není příliš do zpěvu, vymyslíme si hru, že hledáme písničku, která obsahuje nějaké slovo, které třeba vidíme kolem nebo které nás napadne. Takže třeba cesta a k tomu písnička Náhrobní kámen (až půjdeš po cestě, kde růže vadnou...). To nám tu náladu trochu zlepší. Dnes je to hodně o morálu, špatném počasí a stálém stoupání a klesání.
Zastavujeme v další hospodě. Já dávám klasicky víno a kafe. Míša se konečně nají. Po chvíli nám na stůl donesou 2 talíře tapas (plátky bagety se sýrem a marmeládou a pak druhé se šunkou). O nich však nevíme, jestli jsou jen pro nás a můžeme je tak sežrat všechny a nebo máme jen slušně ochutnat. No, sníme víc než půlku.
Odcházíme a potřebujeme už dorazit poslední kilometry, tak hrajeme další hru, tentokrát klasické hádání osobností na uzavřené otázky. Pak jsem si vzpomněla na další hru, kterou jsme hráli na přechodu Jeseníků, neznala jsem však přesná pravidla, tak píšu a volám Královně a ta je vyplašená, co že se děje a jestli se nestalo něco špatného. Hra spočívá v pokládání jakýchkoli otázek se začátkem "co bys dělal, kdyby..." A odpovídající řekne první, co ho napadne. Až takto odpoví všichni hrající, tak se otočí směr hry, ale každý hráč pokládá stejnou otázku a odpovídá stejnou odpovědí - ale díky změně směru na jinou otázku. Suverénně nejlepší kolo bylo, kdy po otočení otázek Martin odpovídal na otázku Co bys dělal, kdyby za Tebou dnes přišel Tonda (jeden poutník, pěkný Španěl) a Martin odpoví "čůral bych se zvednutým ocasem" (což byla jeho odpověď na původní otázku Co bys dělal, kdybys byl kráva). No, tohle nás rozsekalo natolik, že jsem brečela smíchy. Naštěstí nám tahle hra vydržela až do cílové vesnice O Cadavo. Před vesnicí nás předbíhá "kůň" - jeden ze tří belgických týpků - prostě kolem nás proběhl a řehtal! :-) Pak jsme ho večer ještě potkali a říkal nám, že kůň zítra zase přiběhne :)
O Cadavo je takové mrtvé malé městečko. Máme ubytko přes Booking, jdeme se ubytovat, k příjemné majitelce, dáme prát a jdeme do hospody na pizzu. Objednáváme si pivo, dostaneme nějaký speciál v namražených sklenicích. Pak jdeme nakoupit snídani, samozřejmostí je čokoláda a víno ještě na večer . Dlouho pak sedíme ve společné místnosti v přízemí a ráno to vypadá, že tam sedíme celou noc - Němka Gabi nás tam viděla, když šla spát a ve stejné sestavě a na stejných místech nás ráno potkala také u snídaně :-)
 |
| Vidíte tam ty krávy, jo? |
 |
| Obcházíme bahýnko |
 |
| dostaneme na stůl jídlo a nevíme, jestli ho můžeme sníst všechno |
