Den 7: Grandes de Salime

Dnes si dáváme vlastní snídani, kterou jsme si včera nakoupili. Koupili jsme si nějaké rádoby zdravé cereálie, které se v mléce však hned rozmočí do divné kaše, tak je musíme smíchat a marmeládou. Proč ne. Ze včerejška nám zbylo půl lahve vína, to tam nenecháme, tak to přelévám do malé petky. Trocha vína v láhvi ještě zbyde, tak ho dopiju a to se neobejde bez komentářů.

Zlehka stoupáme z městečka a pak už rovinatým terénem. Tak nějak se rozdelujeme a jdeme si každý sám. Ještě když jdeme s Martinem společně, tam potkáme úplně boží koně! Jsou dva, jeden z nich stojí u kraje oplocení z ostnáče a úplně čeká, až k němu přijdu a začnu ho mazlit!! Nechá se hladit, pusinkovat, objímat a krmit! Jsem u vytržení :-)

Jdeme dost dlouho podél asfaltky, ja opět vytahuju sluchátka a poslouchám audioknihu o Stavu Jobsovi. Poté začneme stoupat pěknýma cestičkama k dalším větrnikům. Opět se nám otvírají krásné výhledy. A jsou to poslední výhledy na kraj Asturias, za chvíli přejdeme z Asturie do Galície. V Galícii jsou patníky znaceny jinak než v Asturii: v Asturii směr ukazuje samotný znak Camina: tím směrem, kde se sbíhaji paprsky, tím jdi (=jdi do Santiaga, kde se sbírají všechny cesty). V Galícii je na patníku i šipka ukazující směr a k tomu zbývající počet kilometrů a přesností na metr.

Nejdeme do první hospody, ale až do další, 19km od startu. Sedíme venku a objednáváme si něco z levnější části jídelníčku - tousty se šunkou a camembertem. Mňam ty byly dobré! Martin se olizuje ještě teď, jdu o nich v letadle píšu. V době naší svačiny už Michal dorazil do albergue a na whatsappu následuje menší třenice o to, že jsme tam měli rezervaci a že v tom bude zmatek. Ale nakonec vše dobré a jsme Michalovi vděční, protože jsme dostali soukromý čtyřlůžák.

Zbývá nám posledních 6km do cíle, městečka A Fonsagrada. V batůžku pořád nesu to víno z rána, tak ho se Šárkou dorazíme. Jinak jdu více méně sama se svou hlavou a sluchátky. Tento den ale už potkáváme více neznámých lidí, kteří asi camino začali až někde tady.

Po příchodu do města chceme jít na zmrzlinu, no, je siesta, skoro všude mají zavřeno, tak místo zmrzliny si se Šárkou dáme pivo. Po ubytování a sprše jdeme do baru na kafe a cider a na nákup na snídani. Na večeři jdeme na peregrino menu kde potkáme také Gabi, Andreu, Josepha a Uliho. Od Michala poprvé v životě ochutnávám chobotnice. Tady ty menu jsou za ty peníze fakt mňam: 12e za salát velký jak hlavní chod, hovězí s bramborem nebo rybu, dezert, víno a vodu. Na albergue dáváme ještě další flašku, jíme čokoládu a že srandy prijíždíme Tinder a hledáme jednoho konkrétního Španěla.