Ráno pozorujeme přípravu pomerančového freshe (stroje na čerstvý pomerančový džus jsou ve Španělsku v každém bistru) a dáváme "kompleto" snídani. Pánové od vedlejšího stolu dostali také croassant, tak v něj doufáme taky. Bohužel, takže já nenažranec si ho připlácím. Výborný, křupavý, rozpečený croassant, mňam!
Vyrážíme. Na cestě už je více lidí, takže prakticky pořád vidíme někoho před sebou a za sebou. V další vesnici krátká pauza na džus a záchod, teda, hlavně ten záchod, když není kam jít do přírody, když je všude kolem plno lidí. Ťapeme dál, naštěstí ne tolik po asfaltu a trochu nahoru a dolů. Zastavujeme u zahrady, kde jsou u sezení razítka. Dáváme si tedy razítka do kredencialu a přijde za náma pán z domů hned vedle. Ptá se nás krásnou angličtinou odkud jsme a když mu řekneme, že z Čech, tak nám nadšeně odvětí, že nám ukáže nejznámějšího Čecha! Vůbec nechápeme, proč si začíná rozepínat poklopec! No... on na nás vystrčí zadek a ukáže nám tetování modrého ježka z Krtečka? :-) každopádně milé setkání, navíc nám nabízel, jestli nepotřebujeme vodu nebo tak.
Jdeme dál až do města Arzua, které jen rychle procházíme. Je tu už hodně ubytování, restaurací, prostě servis pro poutníky, na kterých se místní samozřejmě takto přiživují. Kus za městem se potkáváme se Šárkou a Michalem a v bistru si dáváme sváču. Mají tady krásného puntíkatého pejska!
Jdeme dál, cesta je příjemná lesem. Když dojdeme na kopec, dáváme vrcholové kokino a potkáme našeho Španěla Tondu! Tady už je cestou více hospod, jedna má třeba výzdobu z tisíců lahví od piva. V další takové hospodě zastavujeme na oběd. Objednáváme si na baru a dostaneme číslo objednávky. Je tam dost lidí, mají toho moc. Pak už se to však uklidní a naše objednávka stále nikde. Tak se španělsky naučím čísla našich objednávek a jdu se na bar zeptat. Po chvíli pantomimy (víc než čísla objednávek španělsky nezvládnu) pán pochopí a mně dojde, že naše objednávky zapomněl donést do kuchyně. Pecka... naštěstí to dlouho netrvá, jídlo máme hned a já ho hltám.
Pak už nám zbývá dorazit nějakých posledních 8km. To už je pro mě boj - bolí mě nárty a malíkové hrany. Nějak to ale dobojujeme a jdeme se ubytovat. Rezervaci máme zase přes Booking. Je to nová albergue, kde ještě není vše plánované dodělané. Např. bazen :-) ubytování je na vstupní karty, což je fajn, že nemůžete otevřít dveře do jiného než vašeho pokoje.
Jdeme se podívat do krámů se suvenýry. Mně pak je blbě z narychlo snědeného oběda, tak si jdu lehnout. Večer sedíme na terase a pak ve společence a chvíli se bavíme s nějakým Amíkem, jehož nejoblíbenější knihy jsou Bible a americká ústava.
Jelikož spíme u dveří, tak nocleh nic moc, pořád kolem někdo courá.
Vyrážíme. Na cestě už je více lidí, takže prakticky pořád vidíme někoho před sebou a za sebou. V další vesnici krátká pauza na džus a záchod, teda, hlavně ten záchod, když není kam jít do přírody, když je všude kolem plno lidí. Ťapeme dál, naštěstí ne tolik po asfaltu a trochu nahoru a dolů. Zastavujeme u zahrady, kde jsou u sezení razítka. Dáváme si tedy razítka do kredencialu a přijde za náma pán z domů hned vedle. Ptá se nás krásnou angličtinou odkud jsme a když mu řekneme, že z Čech, tak nám nadšeně odvětí, že nám ukáže nejznámějšího Čecha! Vůbec nechápeme, proč si začíná rozepínat poklopec! No... on na nás vystrčí zadek a ukáže nám tetování modrého ježka z Krtečka? :-) každopádně milé setkání, navíc nám nabízel, jestli nepotřebujeme vodu nebo tak.
Jdeme dál až do města Arzua, které jen rychle procházíme. Je tu už hodně ubytování, restaurací, prostě servis pro poutníky, na kterých se místní samozřejmě takto přiživují. Kus za městem se potkáváme se Šárkou a Michalem a v bistru si dáváme sváču. Mají tady krásného puntíkatého pejska!
Jdeme dál, cesta je příjemná lesem. Když dojdeme na kopec, dáváme vrcholové kokino a potkáme našeho Španěla Tondu! Tady už je cestou více hospod, jedna má třeba výzdobu z tisíců lahví od piva. V další takové hospodě zastavujeme na oběd. Objednáváme si na baru a dostaneme číslo objednávky. Je tam dost lidí, mají toho moc. Pak už se to však uklidní a naše objednávka stále nikde. Tak se španělsky naučím čísla našich objednávek a jdu se na bar zeptat. Po chvíli pantomimy (víc než čísla objednávek španělsky nezvládnu) pán pochopí a mně dojde, že naše objednávky zapomněl donést do kuchyně. Pecka... naštěstí to dlouho netrvá, jídlo máme hned a já ho hltám.
Pak už nám zbývá dorazit nějakých posledních 8km. To už je pro mě boj - bolí mě nárty a malíkové hrany. Nějak to ale dobojujeme a jdeme se ubytovat. Rezervaci máme zase přes Booking. Je to nová albergue, kde ještě není vše plánované dodělané. Např. bazen :-) ubytování je na vstupní karty, což je fajn, že nemůžete otevřít dveře do jiného než vašeho pokoje.
Jdeme se podívat do krámů se suvenýry. Mně pak je blbě z narychlo snědeného oběda, tak si jdu lehnout. Večer sedíme na terase a pak ve společence a chvíli se bavíme s nějakým Amíkem, jehož nejoblíbenější knihy jsou Bible a americká ústava.
Jelikož spíme u dveří, tak nocleh nic moc, pořád kolem někdo courá.
