V kravíně máme snídani. Dostaneme opečený chleba na příděl (den předem jsme museli říct v kolik budeme snídat, aby nám tousty připravovali a byly teplé). Bohužel toho není příliš, žádný sýr ani šunka, tak si děláme srandu, že tu majitelé jsou snad vegani. Když snídáme, někteří lidé už odcházejí a nestačíme se divit - mají kufry (jako regulérní kufry na kolečkách), ty jim venku nabere auto a převeze do dalšího ubytování. Ano, už jsme u Mexikánců viděli tuto službu "taxi camino", ale ti měli alespoň trošku soudnosti a balili se do batohu.
Je opět naprosto krásné ráno, kdy postupně stoupáme nad mraky a vychází sluníčko. Tohle jsou co do výhledů nejkrásnější části dne. Děláme menší fotokoutek. Opět potkáváme krávy jdoucí přes cestu, ale tentokrát to organizuje člověk a pes. Smějeme se, jak je v ohradě kráva krásné a milé zvíře, jen co vyjde z ohrady na silnici, tak ho vidíme jako nebezpečného tunového predátora a jen co zaleze do další ohrady, je z ní opět krásná ťuťu kravička. Takhle krávy potkáme dnes ještě 3x, pokaždé ve mně že začátku hrkne, ale vždy jdou krávy s člověkem.
Všude po Galícii vidíme na zahradách takové malé "kapličky", které jsou cca 2 metry nad zemí na kůlech. Jsou na nich kříže a často jsou nazdobené. V Asturii měli taky takové domečky na nohách a byly to sýpky. Tady je to mnohdy tak nazdobené, že váháme, zda je to sýpka. A dnes konečně vidíme do jedné dovnitř - ano, dřív to byla sýpka, ale tohle byl spíš sklad na bordel. Za sýpkou zastavujeme v hospodě na pivo a rovnou i na vino tinto. Celkem se i picnu, zajímavé jít trek v 11 dopoledne v náladě. Jinak hospůdka byla moc krásná a měli krásného pejska!
Pokračujeme dál a stoupáme opět na kopec, kde jsou větrné elektrárny a u nich dáváme vrcholovou prémii. Opět prší a jsme tedy v mraku. Kolem jde opět velká skupina Portugalců, kterým věci převáží auto a dokonce se s ním v průběhu dne potkávají a berou si z něj jídlo...klesáme od elektráren a potkáme auto, ve kterém pán převáží pečivo. A ten pán co 100 metrů zastavuje u každého poutníka a nabízí mu chleba. Fakt fajn.
Jdeme mezi poli a mezi loukama střídá se asfalt a měkký terén. Na jednom políčku dokonce rozprašují hovna jako hnojivo, krásně to vonělo. Já po čase už potřebuju pauzu, tak zastavuju sama v hospodě na kafe, limču a sušenku. Pak už to sama se Stevem Jobsem ve sluchátkách musím doklepat po asfaltu do Melide, což je větší město. Tam obcházím 3 bankomaty a jsem naštvaná, že mi žádný nechce dát dost peněz. Až po třetím bankomatu mě napadne se podívat na stav účtu do bankovnictví... tam byl samozřejmě ten problém :) V Melide dáváme oběd a zmrzku.
Pak už nám zbývá dojít 6 km do Boente. Mě začínají bolet malíkové hrany a nárty, samozřejmě se to zhoršuje na asfaltu nebo podobném tvrdém povrchu, takže jsem ráda, že poslední úsek do Boente je celkem v měkkém. V Boente máme opět rezervaci, tady měli volno v obou nejlépe albergues. Procházíme kolem toho nejlépe hodnoceného, vypadá to fakt luxusně a až možná trochu nepatřičně na Camino. My jsme si však vybrali ne tohle supr trupr ubytování, ale až č.2 - tam nám velice brzo odepsali na rezervaci a hezky anglicky. Paradoxní bylo to, že v ubytku samotném byly jen dvě paní, které anglicky neuměly ani píp. Ale byly velice milé, ochotné a výborně vařily!
Dostali jsme opět čtyřlůžák. Tady však šlo vidět, že to není nová albergue postavena na míru, takže tu byly jen 2 zásuvky, žádné noční stolky a naše postele byly celkem rozvrzané. Ale na druhou stranu, praní tu bylo zdarma, tak toho jsme hned využili. Třešničkou v komunikaci bylo dotazování a vysvětlování, kde a kdy najdeme naše čisté prádlo. Večeře tu byla výborná, nakonec si dáváme ještě 2 rundy tostadas, protože zapíjíme narození malého Davídka od Šárčiné sestřenice. Noc je trochu zvláštní - okno máme na takovou vnitroblokovou terasu, kde svítí nějaké červené (nebo jaké) světlo, pak někdo dělá rámus... no ale ve výsledku ok.
Je opět naprosto krásné ráno, kdy postupně stoupáme nad mraky a vychází sluníčko. Tohle jsou co do výhledů nejkrásnější části dne. Děláme menší fotokoutek. Opět potkáváme krávy jdoucí přes cestu, ale tentokrát to organizuje člověk a pes. Smějeme se, jak je v ohradě kráva krásné a milé zvíře, jen co vyjde z ohrady na silnici, tak ho vidíme jako nebezpečného tunového predátora a jen co zaleze do další ohrady, je z ní opět krásná ťuťu kravička. Takhle krávy potkáme dnes ještě 3x, pokaždé ve mně že začátku hrkne, ale vždy jdou krávy s člověkem.
Všude po Galícii vidíme na zahradách takové malé "kapličky", které jsou cca 2 metry nad zemí na kůlech. Jsou na nich kříže a často jsou nazdobené. V Asturii měli taky takové domečky na nohách a byly to sýpky. Tady je to mnohdy tak nazdobené, že váháme, zda je to sýpka. A dnes konečně vidíme do jedné dovnitř - ano, dřív to byla sýpka, ale tohle byl spíš sklad na bordel. Za sýpkou zastavujeme v hospodě na pivo a rovnou i na vino tinto. Celkem se i picnu, zajímavé jít trek v 11 dopoledne v náladě. Jinak hospůdka byla moc krásná a měli krásného pejska!
Pokračujeme dál a stoupáme opět na kopec, kde jsou větrné elektrárny a u nich dáváme vrcholovou prémii. Opět prší a jsme tedy v mraku. Kolem jde opět velká skupina Portugalců, kterým věci převáží auto a dokonce se s ním v průběhu dne potkávají a berou si z něj jídlo...klesáme od elektráren a potkáme auto, ve kterém pán převáží pečivo. A ten pán co 100 metrů zastavuje u každého poutníka a nabízí mu chleba. Fakt fajn.
Jdeme mezi poli a mezi loukama střídá se asfalt a měkký terén. Na jednom políčku dokonce rozprašují hovna jako hnojivo, krásně to vonělo. Já po čase už potřebuju pauzu, tak zastavuju sama v hospodě na kafe, limču a sušenku. Pak už to sama se Stevem Jobsem ve sluchátkách musím doklepat po asfaltu do Melide, což je větší město. Tam obcházím 3 bankomaty a jsem naštvaná, že mi žádný nechce dát dost peněz. Až po třetím bankomatu mě napadne se podívat na stav účtu do bankovnictví... tam byl samozřejmě ten problém :) V Melide dáváme oběd a zmrzku.
Pak už nám zbývá dojít 6 km do Boente. Mě začínají bolet malíkové hrany a nárty, samozřejmě se to zhoršuje na asfaltu nebo podobném tvrdém povrchu, takže jsem ráda, že poslední úsek do Boente je celkem v měkkém. V Boente máme opět rezervaci, tady měli volno v obou nejlépe albergues. Procházíme kolem toho nejlépe hodnoceného, vypadá to fakt luxusně a až možná trochu nepatřičně na Camino. My jsme si však vybrali ne tohle supr trupr ubytování, ale až č.2 - tam nám velice brzo odepsali na rezervaci a hezky anglicky. Paradoxní bylo to, že v ubytku samotném byly jen dvě paní, které anglicky neuměly ani píp. Ale byly velice milé, ochotné a výborně vařily!
Dostali jsme opět čtyřlůžák. Tady však šlo vidět, že to není nová albergue postavena na míru, takže tu byly jen 2 zásuvky, žádné noční stolky a naše postele byly celkem rozvrzané. Ale na druhou stranu, praní tu bylo zdarma, tak toho jsme hned využili. Třešničkou v komunikaci bylo dotazování a vysvětlování, kde a kdy najdeme naše čisté prádlo. Večeře tu byla výborná, nakonec si dáváme ještě 2 rundy tostadas, protože zapíjíme narození malého Davídka od Šárčiné sestřenice. Noc je trochu zvláštní - okno máme na takovou vnitroblokovou terasu, kde svítí nějaké červené (nebo jaké) světlo, pak někdo dělá rámus... no ale ve výsledku ok.
 |
| Boží ráno |
 |
| Na co strašák, když stačí figurína. |
 |
| haf! |
