Den 10: Lugo - Ferreira

V ubytování nabízí jen malou a drahou snídani, tak si snídani uděláme sami - bageta, sýr (mně smrdí, takže pro mě jen bageta) a džus. Ušetřeno 5 euro a najedla jsem se dost a dokonce jsem měla snídani v posteli!

Vyrážíme z Luga, projdeme město a jdeme přilehlou vesnicí, kde si očividně staví domy majetnější lidé z Luga. Opět mě bolí záda, chvíli nesu batoh jen na jednom rameni, jak mi bolest vystřeluje až do ramene a ruky. Naštěstí po nějakých 8km je bar. Je na něj značení už 500m předem, ale bylo to teda rozhodně víc! Ale nejlepší je stejně směrovka před kostelem. Bar je takový starý hnusný zaplivaný, drahý a dávám si tu chleby s rajčaty a olivovým olejem. To byla delikatesa! Zbytek si dává chleba s místním sýrem a dostane k tomu i med. Martin si med nakonec lije i do kafe, jak je hnusné.

Poté se náš pochod změní ve stíhací závod za Tondou a Šárkou. Předcházíme se stejnými lidmi - otcem s dcerou, o kterých nevíme, jestli jsou z Brazílie nebo Itálie a otcem se synem, které nazýváme Smrťáci, protože... No protože tak vypadají.

Jelikož včera bylo hezky, tak v rámci zachování kontinuity dnes musí pršet, jak jinak. Na pláštěnky opět kašleme a zmákneme to vše jen v bundách. Po pár hodinách šlapaní máme další světlý bod na obzoru - albergue s barem. Dávám si salát (to tady fakt žeru!). A kafe. A vino tinto. Jak jinak. Vidíme, že v této albergue spí Mexikánci a nakonec i Boris, který nás opět přepadává s otravnými dotazy. Opět se diví, že máme rezervaci na ubytování a je překvapen, že máme dvoulůžkové pokoje - společná místnost, kde postel vyjde levněji, je totiž už plná. Dokonce po nás chce, jestli mu tam nezavoláme a nezeptáme se na místo, ale nakonec si to rozmyslí, protože jednolůžák je dost drahý. Tak zůstává spát tady.

Pokračujeme dál a postupně předcházíme velkou skupinu Portugalců jdoucí na lehko. Když přestane pršet a čeká nás kopec, potřebujeme si svléknout bundy. Stává se z toho superrychlá zastávka jak na výměnu pneumatik v Formuli 1 - nechceme se totiž nechat předběhnout Portugalci! Je tady už fakt podstatně víc lidí. Pitstop jsme zvládli a Portugalci nás nepředběhli.

Konečně přicházíme k našemu ubytku ve Ferreiře. Nejdřív nás to zaskočí - už zvenku jde jasně vidět, že se jedná o budovu (bývalého) kravína. Ale vevnitř je to krásně zrekonstruované, vede to tu mladý pár a vypadá to trochu hipstersky. Vlastně dost. Snad to nejsou vegetariáni, ne-li vegani!! Máme opět možnost společné imunitní večeře - paella s mořskýmí plody nebo vegan verze, kterou zkusím já - cuketové špagety s něčím, asi tofu. Celkem to ujde. Zapíjíme to vínem a dobrým pivem ipa, které si dáváme ku příležitosti dnešního Michalova svátku.

Jelikož už tu nejsou žádní naši známí, jen samí nováčci a nebo lidi z jiné cesty, tak si povídáme jen mezi sebou a hladíme si místního pejska jménem Grello (Grello Martine, ne Grillo!)