Vyspím se fajn. Ráno jdu vyzvednout oblečení, které jsme si nechali den předem vyprat a vysušit v hotelu. Při rozdělování suchých věcí vezmu do ruky mé růžové merino tričko z Lidlu a docvakne mi informace: merino nepatří do sušičky! Moje triko se zcvrklo na tričko pro panenku. Balime se a vyrážíme na snídani. V hotelu je dost drahá, tak hledáme alternativu ve včerejším baru, ale nic moc, tak jdeme jako správní low cost Češi zpátky do hotelu, abychom se po minutě opět rozmysleli a šli pryč. Jelikož byla předchozí den neděle, tudíž byly obchody ve Španělsku zavřené, tak nemáme ani zásoby. Najdeme pekárnu, kde kupujeme čerstvé pečivo a já se paní ptám, jestli není v okolí nějaké místo na kafe. Paní nelení, zavolá do kavárny/baru o 50 metrů výš - jdeme tam, dáváme kafe a džus a můžeme si tam sníst své nakoupené pečivo - pecka!
Pak se vracíme zpátky na trasu Camina. První hodinu snad ani nepromluvíme, mlčíme a šlapeme. Po levé ruce můžeme pořád koukat na krásný horský hřeben. Cesta je tak příjemně do kopce a pak u kopce. Do toho ale začíná pršet. Náladu mi však zaručeně zlepší stádo oslíků! Bohužel mezi mnou a oslíkama je hodně ostružiní, takže si je nemůžu pohladit.
Stále prší, zastavujeme u posezení na okraji vesnice pod stromy. Potkáváme nějakou Američankou, která tu taky svačí. Tady už se musíme rozhodnout, kde budeme dnes spát a jestli zítra zvolíme horskou etapu Hospitales. Chceme jít Hospitales, ale do teď nebyla předpověď nic moc. Znovu to tedy zkoumáme a předpověď sice hlásí déšť, ale jen 0,1mm, což je nic. Rozhodneme se tedy jít zítra Hospitales a dnes spát v novém albergue v Samblismo. Šárka vyřizuje rezervaci po telefonu - díky za její španělštinu - mluví málo, ale víc než my tři dohromady. Zatímco svačíme, začnou se k nám stahovat místní hafáci, za chvíli je jich pět :-)
Přijdeme do další vesnice, kde zastavujeme na nákup (poslední možnost nákupu na zbytek dne a další den) a v baru na kafe a víno. Bavíme se s dalšími poutníky, kteří jdou dnes dál a zítra nejdou přes Hospitales. Jedná paní zaslechne, že jim říkám, že my máme rezervaci v novém hostelu poblíž Hospitales, tak ji to vysvětluju a dokonce říkám, jak si to zarezervovat španělsky, protože paní umí jen anglicky. Večer se tam potkáme.
Jdeme dál a vidíme sklizeň kukuřice nebo čeho. V dáli vidíme horské hřebeny a s pomocí mapy hadáme, který z nich je náš zítřejší cíl. Přijdeme do osady Borres, což bylo vždy výchozí místo na Hospitales. My však jdeme do Samblismo, kde je to nové ubytko a očividně se ještě nevyskytuje v žádných knižních průvodcích. U hostelu v Borres na nás začne Boris. Ten chlapík mi leze na nervy. Za prvé na nás volá, že máme hned jít, že v albergue jsou poslední 4 volná místa. Tak mu vysvětluju, že jdeme jinam, on si myslí, že jdeme ještě 20Km... začne na nás vždy mluvit německy, já mu německy odpovídám a on pak přejde do ruštiny/ukrajinštiny. Vrrr! Vysvětluju mu, že to je nové neznámé ubytko a že máme rezervaci. Moc to nechápe, tak se rychle dekujeme pryč.
Ve vesnici si hladím kravičku, juhuuu :-) Opět se rozprší a tak poslední necelé 2km dochazíme v dešti. Ubytování u Javiera je pěkné. Není to nová albergue, ale starý dům, trochu rekonstruovaný. Javier vypadá jako osamělý poustevník. Je tam puštěná klidná hudba a podložky na jógu. Začínám tušit vegetariánskou, ne-li veganskou stravu! Máme čtyřlužák, to je fajn. Kluci vytopí koupelnu. Pak jdeme do společné místnosti na kafe a otevřeme si láhev přineseného vína. Tady už měl Javier u nás tušit problém :-D
Albergue je nakonec plné, je tam asi jen 14 postelí. Ubytování je s večeří a snídaní za 20 eur na osobu v čtyřlůžáku, to je pěkná cena.
Večeře je moc fajn, vegetariánská a výborná! A dokonce sním i houbu! Sedíme tam všichni ubytovaní poutníci a bavíme se spolu. K večeři dostaneme džbánek vína a pak si jich dáme nespočet dalších. Javier moc nadšený není. V 10 večer nás vyžene ze společenky ven a už se moc netváří na další víno. Sedíme a stojíme tedy venku a povídáme dál. Ostatní pak jdou spát, sedíme jen já a Michal a povídáme. Fakt neděláme bordel, široko daleko nic není, je to jediný barák v okruhu kilometru, ale stejně na nás Javier před půlnocí přijde, že už máme jít spát.
Necháváme otevřené hlavní dveře (protože nejdou zavřít) a mám trochu strach, abych ráno našla boty, protože jsou hned za otevřenými dveřmi a kolem baráku není žádný plot. Ale vše v pohodě. Noc byla dost větrná, tak se celkem děsím počasí na druhý den, na přechod hřebene cestou zvanou Hospitales.
 |
| méééééé |
 |
| Už jsme skoro tam! |
 |
| Merino nepatří do sušičky! |
 |
| poník |
 |
| íáíáíáíá oslíííci |
