V noci nás je v pokoji kolem 8 lidí chvílema se budím, ale celkem to jde. Až na tu slečnu naproti, která vstává v 6! Vrrr!
My vstáváme před 7, od 7 dáváme snídani (4 eura, tousty, šunka sýr marmeláda, sladké pečivo, cornflakes, ovoce) a lehce po 8 vyrážíme. Chceme se stavit ještě pro sváču v supermarketu, ale z tama nás vyprovodí s tím, že je otevřeno až od 9hod. Aha, Španělsko, já zapomněla :-)
Jdeme společně se Šárkou, Mayou a Michalem. V plánu je 22km do města Salas.
Upřímně, píšu tenhle příspěvek 1 den zpětně a zážitků je tolik, že si nemůžu vzpomenout, jak ta cesta že začátku vypadala. Tak se jdu podívat do fotek. Jo, čeká nás pěkný kopec a pak pěkné klesání!
Jdeme celkem v mlze, je příjemně chladno. Motáme se kolem dálnice a dalších vesniček. Viz foto. Přicházíme k bývalému automatu na jídlo, kde se fotím v odrazu skla a s cedulí, že nám do Santiaga zbývá 277 km. Klesáme k městu, u něhož se staví dálnice a chvíli čekáme, než místní před námi naženou krávy do ohrady... pak vlastně zjistíme, že do náklaďáku a radši se nepátrám, kam jede... na jatka?
Pak už následuje městečko Cornellana, kde chceme dát pauzu a ulovit něco k jídlu. Necháme se zlákat vůní pekárny, kde kupujeme něco ala slaný štrůdl s chorizem. Ale ve výsledku nic moc. Jdeme pak do něčeho ala kafe bar, kde si dáváme drahé pivo (víno a kafe je levnější) a skvělou omeletu (pak se půl dne snažím vzpomenout na slovo fritáta, jak bych toto jídlo nazvala) a sendvič. Cena cca 1,5 eura, chuť skvělá = to se vyplatí!
Poté se již dálnice vzdaluje a my se motáme nahoru a dolů po řekněme polňačkách. Už je zase celkem teplo a sluníčko svítí. Dáváme ještě malou pauzu u takového kempingovacího místa. A pak už to dotáhneme do městečka Salas, kde potkáme dalšího Čecha, Ivana. Každý máme rezervaci jinde, my tentokrát dvoulůžák. Ještě před ubytováním chceme koupit studené pití, obchod však má zavřeno v rámci odpolední siesty. Ale kolem jdoucí pán nám hned začne španělsky vysvětlovat, kde je další obchod a popřeje nám Buen Camino. Kupujeme tedy radlery a Pepsi a jdeme se ubytovat. Za 35eur máme dvoulůžkový pokoj se sdilenou koupelnu a snídani. To jde, včera jsme platili 32 eur za nocleharnu.
Dáme si sprchu a oraz a jdeme opět do supermarketu koupit večeři do mikrovlnky. U vietnamského obchodu, kde lze koupit opravdu vše, vidíme, že mají trekinkové hole za 8 eur. Tak hned píšeme do skupiny (whatsapp) našim přátelům, kteří hole nemají a kteří spí dál a se kterýma se večer potkáme u vína. Oba hole chtějí. Tak je jdeme koupit a zjišťujeme, že 8 eur je za jednu holi! Voláme přátelům a nakonec je nebereme. Když jsme se za necelé 2 hodiny vrátili s tím, že nakonec chceme 3 páry holí, tak se paní musela asi celkem divit :-)
Jdeme tedy za přáteli na konec městečka. Potkáváme hodně lidí, důchodců a nechápeme, co je tam zavedlo. Později u vína se shodneme, že každého cestujícího důchodce vlastně považujeme za Němce. Nevíme proč, asi máme v hlavě zabudováno, že jediní majetní důchodci jsou Němci :-) zbytek party spí na krásném novém albergue, kde dostanou k večeři paellu a my jim ujíme kus dezertu :-) červené víno láhev za 5euro, takže jedno zpráskame. Tinto vino - červené víno jedna že základních jazykových povinností ve Španělsku. Uz umím španělsky taky kafe s mlékem a kafe bez mléka :-) večer začne pršet, naštěstí nic hrozného. Kolem 10hod se vracíme na ubytko a jdeme spát.