Ráno je počasí celkem fajn, i ty 2 stupně nad nulou jsou celkem v pohodě. Míříme tedy na vrchol Kastenegg 2821m, který je prakticky hned nad naší chatou. V mracích vidíme stále Grossglockner. Výstup i sestup z hory je dost kamenitý, člověk musí dávat pozor na každý krok. Ale dá se to. Po chvíli vystoupáme na druhý vrchol vedle a pak už klesáme. Rozprostře se pod námi nádherná planina a o kus níž se pasou krávy. Za nimi vidíme vrchol dnešního dne, Böses Weibl, 3119m. Tenhle pohled je naprosto skvělý a klidně bych tu půl hodiny jen ležela na trávě a kochala se. Ale hold tu jsem s cestovkou, tak šlapame dolů a svačíme v dolině.
 |
| Kastenegg |
 |
| pohled na náš cíl - třítisícovka, napravo |
A pak už zase vzhůru do kopce, z 2480m stoupáme do sedla (2890m) pod vrcholem. Okolí už není tak zelené, trasa je místy hodně kamenitá, překonáváme také pár sněžných políček. Poslední metry do sedla jsou vyloženě v suti,pomáhám si rukama, nemám to ráda, bojím se uklouznutí. V sedle necháváme v přístřešku batohy a na vrchol už míříme na lehko. Když vidím, jaky terén mě čeká, tak mám respekt a uvažuju, že to otočím - terén je hodně kamenitý, suťovitý a pár míst je rizikových ve smyslu - chybný krok, pád dolů do suti... Ale první úsek byl nejpříkřejší a nejklouzavější, pak už to celkem šlo. Na vrcholu ve výšce 3119m se otevřely výhledy na všechny strany. Pecka! Jen vrchol Grossglockneru je stále v mracích.
Zpátky z hory a ze sedla pokračujeme dolů do další doliny. Po příkrém klesání pauzírujeme u sněhového pole, kde kluci staví sněhuláky a nakonec se společně fotíme i s nápisem Alpina z kamenů.
Pomalu klesáme k jezírku, kde jsou ještě zbytky sněhu. Jezírko obcházíme po kamenech a poté krásnou pěšinkou zaříznutou v dolině klesáme k Elberfelder Hütte. V jednom místě, kdy je nádherný výhled do okolí, zastavuju, najdu si kámen, na kterém snad 20 minut sedím a pozoruju tu nádheru. Když kolem mě projdou poslední členové naší grupy, tak se pomalu zvedám a pokračuju dál (zas nechci přijít úplně pozdě, že).
Za chvíli je opět doženu, pánové se totiž chystají koupat v ledové řece tekoucí kousek pod chatou. No, nejdřív si říkám, neblbni.. pak si vzpomenu na mou skvělou kámošku Báru, která je pro každý bláznivý nápad a že s ní bych do toho určitě šla... no a koupat v umyvadle se mi nechce, takže jsem se hecla a rychle vlítla do té řeky. A celkem se mi to zalíbilo. Hlavně ta chvíle, kdy člověk vyleze z ledové vody a usychá na sluníčku. Sluníčko však rychle zapadá za horu, tak jdeme na chatu Elberfelder
Hütte (2350m), která je kousek nad řekou a je naším dalším nocležištěm. Do pohor se mi s mými puchýři však nechce, tak zbytek odejdu v sandálech. Jdeme se ubytovat a pak už rychle pro pivko. Chata byla ještě chvíli zalitá sluncem, tak jsem se odebrala na balvan kousek vedle, vyhřívala se na sluníčku, ležela a popíjela pivo. Idylka!
Večeře byla opět v hromadném duchu, riskla jsem to a dala si čočku s knedlíkem (pro nás zvláštní, ale zde běžná kombinace). Bylo to dost kořeněné ala indie, ale dobrý. Seděli jsme u dalších pivek, dostali jsme panáka na účet Alpiny. A jelikož nebyl žádný mobilní signál, tak to byl opravdu fajn večer. A ponaučení z historek ostatních? Berte si na trek krajkové kalhotky, prý to vypadá dobře, když se chcete koupat :-D Ponaučení číslo 2: když si každý večer dáte 2-3 pivka za rakouské ceny, berte si sebou víc peněz :-D
 |
| Stoupání na Kastenegg |
 |
| Na vrcholu třítisícovky |
 |
| koupací potok a v pozadí Elberfelder Hütte |
Zpátky z hory a ze sedla pokračujeme dolů do další doliny. Po příkrém klesání pauzírujeme u sněhového pole, kde kluci staví sněhuláky a nakonec se společně fotíme i s nápisem Alpina z kamenů. 
