Pod stolovou horu Crvena Greda

Sobota 29.12.2018

Ráno vstáváme opět lehce unaveni alkoholem, balíme, opouštíme ubytko a jdeme pěšky do Žabljaku. Odtud se pěšky vydáváme do Durmitoru. Sněhu moc není, takže jdeme chvíli pěšky. Postupem času se k nám přidávají 3 pejsci.
Přicházíme k vesnici Bosača, na jejím začátku odbočujeme a začínáme stoupat lesem. Tady už je cesta neprochozená. Chvíli jdeme pěšky, lehce se boříme. Za chvíli uz nezbývá nic jiného než nazout sněžnice a začít "rubat" ten kopec. Naštěstí mi to ubíhá rychle. Za chvíli vylezeme nad les a jdeme zmrzlým sněhem. To je pro mě nová zkušenost a líbí se mi, protože se to tolik neboří, je to rychlejší a méně namáhavé.

Po chvíli se nám otevřou vyhledy na Durmitor. Bohužel je oblačnost, ale později se začne zvedat. Stoupáme ještě kousek dál, hledáme cesticky kudy jít. Teoreticky bychom měli dojít až na stolovou horu Crvena Greda, ale to bohužel časově nemáme šanci stihnout. Na posledním vršku děláme gruppenfoto a pak už scházíme, kloužeme a sbihame dolů. V lese dáváme pauzu na oběd a pokračujeme v sestupu. Hrozně mě to baví, jdeme lesem, přes louky, prostě kudy se nám zachce a je to neskutečná pohoda.

Dole se ještě kocháme vyhledy na sluncem zalitý Durmitor. Po návratu jdeme opět do restaurace Luna na online chvilku, kde už si nás milá obsluha pamatuje a ví, co si dáme.
Za stmívání odjíždíme do 2hod vzdáleného Kolašinu, kde nás čekají další 3 noci.

Lesk a bída Žabljaku - polorozpadlý hotel a za ním krásné hory

Ubytování je v hotelu Čile a ano, je to opravdu pěkný hotel (takze nadáváme, že to není pravý Balkán a pak se samozřejmě flakáme na wifi). Večer jdeme na večeři (standardně na začátek kafe pivo panák) a ja pak jdu ještě na jedno pivko za zbytkem skupiny. Tentokrát to nepřeženeme a jdeme spát rozumně.