K salaším Katun Nova Lokvice do centra Durmitoru

Pátek 28.12.2018

Na první výlet na sněžnicích vyrážíme rovnou od ubytování. Naštěstí není potřeba se chůzi nějak učit, stačí dávat nohy trochu od sebe a pohoda. Terén se zlehka vlní, svítí sluníčko, za chvíli svlíkáme vrstvu a představujeme se v kolečku. Přidali se k nám i lyžaři, takže nás je i s průvodci 27, což je moooc.

Klesneme k Černému jezeru, kde se nám otvírají první výhledy na národní park Durmitor a hřeben Medvedi, kam máme namířeno. Je krásně slunečno, takže výhledy celý den stojí za to.

Poté už začneme stoupat a mně začíná krize, nebo spíš od této doby až do konce túry budu unavená. Stoupáme lesem, sněhu není moc, ale teplota stoupá a časem se z prašanu stane mokřejší sníh. Snažím se dohnat jídlo (nějak jsem zapomněla jíst, já koza), ale energii mi to stejně nepřidá. Konečně nastoupáme nějakých "blbých" 300m a otevře se nám výhled na Durmitor. Jedna paní to otáčí, ja přemýšlím, že půjdu taky. Nakonec zůstanu a jdeme ještě přes planinu k salaším. Sníh je zmrzlý, tvrdší, je to zas něco jiného. Od salaší je možné jít ještě dál a dokončit okruh, ale průvodce nakonec zvolí stejnou cestu zpatky. To už naštěstí nějak dávám.

Každopádně planina kolem salaší byla nádherná, všude kolem krásné výhledy. Cesta dolů už celkem ubíhala. Jen se mi párkrát vyzula bota ze sněžnice a to jsem málem hodila držku, ale ustála jsem to.
Vrátili jsme se zpátky do Žabljaku, do stejné hospody jako včera a dali jsme si "online chvilku" s pivem a kafem. A po tmě opět nahoru na ubytko.

Na 18hod (v reálu v 19hod) jsme měli celá skupina objednanou večeři u Miši (2 pstruzi s prilohou za 6eur, výborné) a k tomu "degustaci rakie" - pro nás 40 lidí jsme vyfasovali 4 litry různých palenek zdarma. Hodně lidí si pak bralo pálenku s sebou. Večeře byla výborná, kořalka taky, ale pivo nic moc a bylo drahé (1,5e za třetinku). No, měli jsme v planu jit brzo zpatky, poštelovat sněžnice atp... ale hodně lidí šlo do sauny, my seděli, povídali a pili dál... no, jít dřív se moc nepovedlo, takže večer na pokoji s Baru ještě otevíráme láhev červeného Vranacu a spát jdeme před půlnocí.

V noci celkem fouká, mně trochu táhne do postele a rachotí střecha, takže se do růžova nevyspím. Ale nakonec dobrý.