Na zájezd Silvestr v Černé Hoře na sněžnicích odjíždíme na Štěpána 26.12. večer z Brna. Cesta celkem v pořádku, otravné jsou jen maďarsko-srbské hranice, kdy v půl třetí ráno musíme všichni z autobusu a projít pasovou kontrolou. Hranice Černé Hory překračujeme dopoledne. Čeká nás půlhodinová zastávka u mostu přes řeku Taru, kde koukáme na kaňon, kudy řeka protéká. V létě se tu jezdí na raftech nebo ziplinech (připnutí na laně přejet kaňon připnutý v sedáku) - to bych si teda nechala líbit.
Do prvního cíle naší cesty, Žabljaku, prijíždíme kolem 13hod. Spíme v Razvršje u Miši, což je známý místní "hotelier". Má kemp a kolem něj spoustu ubytovacích budov v okolí. Rozhození na pokoje probíhá až na místě, kdy Miša přes telefon vše koordinuje. Ubytování je fajn, v klasickem balkánském stylu. Sice jsou v konvici mrtvé mouchy, koupelna je taková všelijaká, ale vše cajk. Wifi sice byla, ale nefungovala (ale nejezdíme na Balkán flákat se na netu, že). Teplá voda přes bojler, bohužel na mě nějak nevyzbyla za celé dva dny. Ale i v studené se to dalo zvládnout.
Odpoledne si vyzvedáváme lavinové sety z alpiňácké půjčovny a máme krátký exkurz k jejich používání, hledáme ukryté pípáky a poprvé zkoušíme sněžnice.
Vyrážíme do 15minut vzdáleného Žabljaku, kde jdeme na nákup a do průvodci doporučené hospody. Přisedávame k lidem ze zájezdu a objednáváme si celé místní menu. No, polívku, salát, hlavní jídlo a dezert máme problémy sníst. Obsluha je moc milá, dostáváme panáka zdarma, ještě posedime. U našeho stolu se střídají lidi od nás ze zájezdu. No po pár pivech a panácích se zvedáme a jdeme pěšky zpátky na ubytko. Jde se lesem, je tma, ale po chvíli vypínáme čelovky a jdeme po tmě. Je jasná noc, kolem je sníh a jde krásně vidět. Navíc jsme posilněni alkoholem, tak se ničeho nebojíme.
Jdeme spát už před 22hod, abychom dospali noc v autobuse.
Komentáře
Okomentovat