Středa 3.10.2018
Opouštíme chaticku na západě a vydáváme se dokončit okruh kolem ostrova. Jedeme tedy tunely severního pobřeží se zastavkou v Ponta Delgada kde jdeme krátkou trasu č.26, ale opačným směrem. Prudce stoupáme do hrany útesu (snad jde na fotkách vidět klikata cestička), az se dostaneme asi do 182 výškových metrů přímo nad oceán. Trasa končí až o kousek dal v restauraci a zpátky se jde stejnou cestou. Nám se nechce ztrácet výšku, takže to už otáčíme. Ale výhledy to byly peckové. A Martin byl statecnej, asi ho to stálo hodně nervů to zvládnout.
Jsme v jediné části severního pobřeží, kde ještě nejsou tunely. Ale staví se - jeden tunel nebyl ještě ani v google maps ani v českých Mapy.cz. Čeká nás sedlo Boaventura a pak spousta serpentin dal na východ k mestecku Sao Jorge. V jednu chvili mineme značku, která říká, ze v noci je silnice zavrena (nebo pouze pro místní). Za jednou zatáčkou nás čeká tunel, kde není asfalt, jen štěrk nebo vyfrezovany povrch či co a téměř tam není osvětlení. U tunelu sedí nějací dělníci a jsou tam stroje, tak se sama sebe ptám, jestli tam vůbec smíme jet. Samozřejmě, ze směli. Zpětně si říkám, že ti stavaři se museli všem vystrašeným turistům smát.
Nějak jsme to přežili, další serpentiny taky a uz jsme byli u městečka, kde začíná levada do Rei (z kategorie Top, trasa č.30, tzv. Královská leváda). Parkoviště (=konec cesty) bylo celkem plné, tak jsem se děsila davů. Ale bylo to celkem v pohodě. Po nasem návratu uz tu bylo jen pár aut. Než se přezujeme do pohor, kolem nas projde mlady pár směřující na levadu. Tak jsme pak sli jejich smerem a po asi 500m, kdy jsme si uvedomili, ze nejdeme podle levady, jsme se podivali do mapy, bychom zjistili, ze jdeme vedlejší cestou. Ale dobrý, za chvíli bude jakási vyhlidka a od ni pěšinkou dolu na levádu. No, pesinka byla dost zarostla a Martin me asi proklinal. Ale levádu jsme našli a napojili se teda na trasu. Po chvíli jdeme na široké cestě, která je však rozbahněná, tak jdeme ke korýtku levády. Pravou nohou na okraji levády, levou v bahně. A co se mu nestane, uklouzme mi to, prava noha zahuci do levády a leva spadne kolenem na zabahněné kameny :-) nic se nestalo, ale že na Madeiře spadnu do levády, to jsem nečekala.
Leváda je celkem pestrá, časem se zužuje, že musíme jít přímo na betonovem chodníčku vedle levady. Vsude je spousta lesa, zeleně a tak všeho, že i já, která kytky fakt nemusim, se začínám kochat. Závratě žádné, jeden malý tunel. Zpestřením byl přechod pod vodopádem. Bylo to jednodušší než to vypadá na fotce a hlavně, byla to sranda.
Po nějakých 5km dojdeme do cile, pod soutesku, kde leváda vzniká. Dáme si svačinu a jdeme stejnou cestou zpátky. Musím přiznat, ze zpět to je nekonečné a už se fakt těším na konec.
Mame ještě čas, tak se stavujeme v městě Santana. To je známé pro typické domky. Obejdeme město, stavíme se v pastelerii (ano, maji slovo pro cukrarnu, kde prodavaji pastel de nata) na kafe a pastel. Pak jedeme na nakup a poté už směr Funchal.
Ve Funchalu jsme před 19hod, poznavame dopravní zácpu. Já vyzvedávám klíče od apartmanu v centru, jdeme zaparkovat Clio a ubytovat se. Noc je trošku náročná - ubytování jsem vybírala v centru s tím, že to bude vše blízko. Tušila jsem, že tu bude ruch, ale klid tu je až tak od 1hod v noci. Takze po 1hod otvírám okno a větrám (jinak je hic, v noci odhadem teplota pod 20 nejde). Na to přijíždí popeláři. Nebo jezdí motorky. Nebo se Martin roztahuje nebo mě boli zada. Ale další noc uz byla lepší (=byla jsem vic unavená) :-)
Komentáře
Okomentovat