Poloostrov Sao Lorenco

Neděle 30.9.2018

Ráno chceme jet do vesnicky Curral das Freiras a odtamtud jednu menší túru (č.37) z průvodce, ale chceme ji otočit a jít ji do kopce. No, ale je neděle a ve městě se koná jakýsi závod na inlinech a centrum je zavřené a díky tomu náš autobus odjíždí odjinud. Takže jej bohužel nestihneme. Do toho se pohádáme a vymýšlíme náhradní program. 

Volíme tedy cestu na poloostrov Sao Lorenco. Tento výlet jsme stejně měli v planu, ale autem, protože tam vede příjemná cesta, která je podstatně kratší než busem. Opět hledáme zastávku, ale aspoň se už zorientujeme a poradíme i dalším Čechům (těch je tu požehnaně). Jedeme tedy hodinu a půl, přes všechny možné serpentiny a vesničky (většinu trasy jsme jeli už včera), vidíme přistávat letadlo, až konečně dorazíme k nejvýchodnějšímu cípu ostrova.

Tura ma jen 8km, na konec členitého polostrova a zpět. Mně se to moc líbí, konečně nádherné výhledy, neustále vidím, kam jdeme a odkud jsme přišli. Cesta je nahoru dolu, po schodech, po kamenech. Martinovi některé úseky nedělají dobře a je dost nevrlej. Dojdeme k chatě, kde si dáme pivo za 5e, sníme croassaint z funchalske pekárny a jdeme zpátky. Střídají se větrné úseky s vyprahlými, místy okolí voní jako sauna. Krajina se mění, připomíná trochu vyprahly a nehostinný Island. Nad námi se jednou za čas z mraků vynoří letadlo a jelikož vidíme i na letiště, můžeme i pozorovat, jak přistává.

Kousek po začátku trasy. Cíl je konec té planiny za mou hlavou.

Zpátky ve výchozím bode si vyprahlí dáváme nanuka a čekáme na bus.
Opět se štracháme hodinu a půl do Funchalu, ja opět usínám. 

Ve Funchalu si opět kupujeme Pastel de nata, dáváme venku kafe a jdeme se projít na promenádu. Mění se počasí- pěkně fouká, jsou větší vlny a konečně nejsou kopce nad Funchalem zahaleny v mracích. Na večeři jdeme do naší restaurace (co přiléhá k hostelu) v turistické uličce. Jídlo dobré, ale už je to dooost turistické. Kolem chodí chlapík co vyhrává na akordeon, nebo celá kapela a chtějí drobné. Všude jsou naháněči do restaurací. Nutno dodat, ze mnohdy jsou milí a ne tradičně otravní. Začíná lehce krápat, tak zalízáme na pokoj a před 22hod ještě vyrážíme na zmrzlinu.