Pátek 5.10.2018
V plánu je návštěva středozápadu ostrova. Jedeme do sedla Encumeada a odtamtud konečně znovuotevřenou silnicí na náhorní plošinu Paul do Serra, kde je plno větrných elektráren.
První v plánu je zastávka u známé levády 25 Fontes (25 pramenů), kam míří většina návštěvníků ostrova. Ta se Martinovi však kvůli závratím nelíbila, tak máme v plánu pouze krátký výlet k vodopádu. Parkujeme zatím na celkem prázdném parkovišti a jdeme asi kilometr prudce dolů po asfaltce k lesní správě, kde tady všechny levády začínají. K vodopádu je to asi kilometr, jsme tam za chvíli a téměř nepotkáme ani nohu. Koukám do mapy, že zpáteční cestou by se dalo jít jinudy, pěšinou, která začíná kousek od vodopádu. No, já míním, ale realita mění. Pěšina začíná u začátku vodopádu, tedy 100m nad námi a tam se rozhodně nedostaneme. Takže stejnou cestou zpátky. Dáváme kafe a vyhlížíme transit, který pendluje k hornímu parkovišti, protože se nám nudnou dlouhou asfaltku do kopce jít nechce. Takže se za 3e/osoba svezeme a ušetříme půl hodiny. Nahoře už je parkoviště totálně plné a kdo přijíždí, nemá kde zastavit.
My se přesunujeme pár kilometru na východ pod horu Pico Ruivo do Paul. Tam už zamíří jen pár turistů (poněvadž je to do kopce) a my. Jdeme ze začátku podél uzoučké levády a pak pěšinkou, která zarůstá kapradinami. To v průvodci psali, takže máme zakryta lýtka, ale netušili jsme, že místní kapradiny jsou ostře pichlavé a vysoké, takže to chce mít zakryté i ruce. Cestou potkáváme skupinu německých sedmdesátníků s průvodcem a pár dalších párů.
Nahoře se otevřou krásné výhledy na masiv hor, náhorní plošinu pokrytou větrnými elektrárnami a dokonce i na moře. Necháváme se vyfotit, sníme tradiční svačinu - obložené crossainty z pekárny a dolů jdeme druhou trasou, abychom dokončili okruh. Tudy je cesta naštěstí bez kapradin a jsme celkem rychle dole.
Jsou teprve 2hod odpoledne, tak ještě vymýšlíme co by. Nakonec se necháme zlákat reklamou na papírku za odvoz od vodopádu, kde je reklama na písečnou pláž poblíž nedaleké Calhety. Sjíždíme tedy k moři jinou silnicí a je to celkem zážitek: odbočujeme na prudký kopec dolů a v jeden okamžik ještě nevidíme cestu pod sebou, ale za to vidíme moře. V nadmořské výšce 1500m! Níž ve vesnici zase zdoláváme kopec, který má sklon 32% a jsme rádi, že ho jedeme jen dolů.
Pláž je celkem pidi, za samotný vstup se nic neplatí, ale dáme 5,5e za slunečník a lehátka a pár euro za parkovné. Je to spíš takové lákadlo pro turisty a děti. Jsou to dvě malé laguny proti sobě, postavené člověkem a písek je dovezeny. Chvíli se plácáme ve vodě (já se radši nepokouším plavat, aby mě zas nechytla záda), je to celkem mělčina.
Večer už klasika - kafe, víno, terasa a vymýšlení programu dalšího dne.
Komentáře
Okomentovat