Pondělí 1.10.2018
Ráno si naposled dáváme hostelovou snídani a autobusem jedeme do sedla Eira do Serrado. Jelikož jsme ještě v madeirských horách nebyli, tak uz samotná cesta nahoru je zážitek.
Většina turistů vystoupí jako my v sedle. Jdeme na nádhernou vyhlídku a pak už klesáme do vesničky pod námi.
Curral das Freiras znamená Útočiště jeptišek. Ty jsem v 16.století prchly v obavách z francouzských pirátů a založily vesnici, kde žily izolovaně až do 20.století, kdy sem byly proraženy první tunely.
Je to malé město zcela obklopené horami. Výhled ze sedla byl naprosto skvělý.
Sestup byl ucházející, široká pohodlná cesta, ale prostě jen klesání s jednou vyhlídkou. Po cestě řešíme, jak se jeptišky rozmnožovaly, či sebou vzaly i muže a jestli to náhodou nebylo vymývání mozků ze strany církve (nevěřím, že by někdo nepřešel ta okolní sedla a neobjevil civilizaci dříve).
Ve vesnici dáváme nanuka, snažíme se (bezúspěšně) zorientovat v komplikovaném jízdním řádu této linky a po chvíli čekání bus přijíždí. Jedeme asi na další 2 zajížďky a pak už zpátky tunelem (tedy ne přes sedlo Eira do Serrado - tam vede jen cesta nahoru z Funchalu, dolů do vsi ne - bus se vrací zpátky a jede tunelem).
Odpoledne jdeme na kafe, do parku ve Funchalu, kde se kocháme výhledem na oceán a na kotvící obrovskou loď Costa Pacifica (sestra neslavné Costy Concordie). K obědu máme bagetu z marketu, jdeme si vyzvednout tašky v hostelu a pak uz si přebíráme naše vozítko na následující týden - pronajatý Renault Clio.
Jedeme na nákup a pak už spoustou tunelů směr západní pobřeží. Najednou tunely končí a začíná klikatá silnice. Nad ní (zdůrazňuji nad ní, ne vedle ní) se tunely teprve staví.
Po chvíli hledání ve vesnici Lombada Velha nacházíme naše ubytování na nadcházející 2 noci, Sunset cottage. Máme zarezervovanou chatku, v jejímž okoli jsou jen 2 další, bazén a hlavně - vyhled na oceán a bohovský klid ruší jen cikády nebo cvrčci.
Komentáře
Okomentovat