Jedním slovem: nadšení :-)
Trošku tvrdých dat
Co: https://www.alpina.cz/zajezdy/transylvanie-cyklo, náročnost 2 z 5
Kdy: 11.8.-20.8.2018
Kolik km: cyklo 310km, Martin asi o 65 více. Řekla bych, že odpovídá rozdělení na avizovaných 60% asfalt a 40% šotolina
Kolik Kč: zájezd stál 13 100 Kč + pojištění, + příplatek za dvojlůžák v Cartisoaře 300 Kč, vstupné a další jídlo cca 2000 Kč / osoba
Doprava: individuálně vlakem po trase Hostivice-Praha-Brno (Praha-Brno s Regiojetem za 99 Kč/osoba/jízda vč.kola) s krosnou a kolem. Z Brna hezkým novým autobusem s cyklovlekem do Rumunska
Počasí: pecka - do 30 stupňů, déšť pouze jednou v noci a jednou při sjezdu Transfagaraše
Na organizovaný cyklozájezd s cestovkou jsem (= jsme s Martinem) jeli poprvé. Pár zájezdů s Alpinou už mám za sebou (Dolomity, Bosna, Albánie, Ukrajina), ale vše pěšky. Nejvíc jsem o cyklozájezdech slyšela od Královny, která však průvodcuje pro Adventuru. Navíc na organizovaný zájezd jsem jela po čase, ale nakonec jsem byla ráda, že se před odjezdem na dovču musím starat jen o nakoupení zásob a hození kola do servisu.
Organizace zájezdu
Bylo nás celkem hodně (31 klientů, 3 průvodci), jelikož většina klientů byla velká parta známých. Díky tomu byl i velký problém se na tento termín vůbec dostat - byl ihned vyprodán. Zájezd standartně bývá menší (a s 2 průvodci) a k tomu se pořádá zájezd s podobným programem, ale s pěší turistikou namísto kola. Tentokrát tedy pěší zájezd nebyl. My jsme se na zájezd registrovali v dubnu už jen jako náhradníci a v červnu (po vyjasnění mých zdravotních problémů s melanomem) jsme finálně potvrdili svou účast.
To, že nás bylo hodně, způsobovalo to, že se skupina často roztrhala a nebylo možné na sebe čekat na každé menší odbočce. Asi dvakrát si pár lidí (jednou včetně mě) trošku zajelo, ale nic zásadního. Na každou etapu jsme dostali barevné mapy s vyznačenou trasou. Možná bych v dnešní době čekala nasdílení map ve verzi do mobilu, ale na druhou stranu chápu, že to je tak trochu obchodní tajemství Alpiny. Sama jsem si většinu tras do apky Mapy.cz naházela (jednak proto, že mě to baví a jednak pro to, abych v případě nouze věděla, kde jsem a kudy jet).
Hodnocení zájezdu
Zájezd jinak odpovídal popisu co se náročnosti a terénů týče. Ze začátku bych to do sebe neřekla, ale docela mě začalo bavit jezdit v šotolině (hlavně ty kopečky, kde jsem i chvílema někoho předjížděla). Bylo fajn, že každý den byla i nějaká přírodní či kulturní zajímavost a nebylo to jen o honění kilometrů. Náplň zájezdu bych však na konci trochu upravila, v poslední den bych klidně vyměnila projížďky po vesnicích (den 7 zde na blogu) za nějakou etapu v horách, ať už pěší nebo cyklo. Bylo rozhodně zajímavé vidět místní život (to je to, proč ráda jezdím na východ - život zde je prostě rázovitý a ne tak sterilní a předvídatelný jak na západě), zážitek byly hlavně cikánské vesničky. Ale taky miluju hory, takže klidně bych brala o jednu horskou etapu víc na úkor vesnic. Jinak organizace zájezdu bylo nad očekávání.
Ubytování & Rumunsko
Tak hezké ubytování jsem v Rumunsku rozhodně nečekala. Druhé ubytování v Cartisoaře bylo o fous jednodušší, ale velká výhoda byla velká krytá terasa, kde jsme se mohli sejít u skleničky. Snídaně tu byly o něco slabší, ale i tak fajn. Dřív bych nikdy nevěřila, jak budu ráda za polopenzi, prostě o jídlo jsme se nestarali.
Do Rumunska jsem chtěla jet už dlooouho a hlavně co nejdřív, dokud není příliš moderní, navštěvované a změněné turismem. To už jsem nestihla, ale taky jsme se pohybovali v dost turistických oblastech. Místní lidi byli OK, ale na milé lidi ve Svanetii v Gruzii zatím nic nemá.
Průvodci
Velký dík patří našim průvodcům, takže pokud si to Michale, Martine a Zuzko náhodou přečtete - díky, zvládli jste to na jedničku. Pokud se s vámi potkám na dalších zájezdech, budu vědět, že jsem v dobrých a schopných rukou :-) a jakože mám teď sakra chuť někam jet, hodinu cesty z Brna jsem strávila prohlížením alpiňáckého katalogu a začíná mě toho lákat víc a víc. Takže příští léto!
Závěrem
Tahle dovolená prostě byla perfektní. Vyšlo vše, na co bych si vzpomněla (pravda - vzala jsem málo kořalky na dezinfekci, takže mě ještě trochu trápí bolesti břicha :-D ). Byla tak akorát dlouhá - že člověk naprosto vypne od běžného života, zároveň jsou dny dovolené naplněné smysluplným programem, není to jen bezcílné ježdění na kole "aby se neřeklo". Co je horší, je ten návrat do reality kancelářské krysy v uspěchané Praze (zdravím z Václaváku). Ale jinak to nejde... nebo jde? ;-)
Trošku tvrdých dat
Co: https://www.alpina.cz/zajezdy/transylvanie-cyklo, náročnost 2 z 5
Kdy: 11.8.-20.8.2018
Kolik km: cyklo 310km, Martin asi o 65 více. Řekla bych, že odpovídá rozdělení na avizovaných 60% asfalt a 40% šotolina
Kolik Kč: zájezd stál 13 100 Kč + pojištění, + příplatek za dvojlůžák v Cartisoaře 300 Kč, vstupné a další jídlo cca 2000 Kč / osoba
Doprava: individuálně vlakem po trase Hostivice-Praha-Brno (Praha-Brno s Regiojetem za 99 Kč/osoba/jízda vč.kola) s krosnou a kolem. Z Brna hezkým novým autobusem s cyklovlekem do Rumunska
Počasí: pecka - do 30 stupňů, déšť pouze jednou v noci a jednou při sjezdu Transfagaraše
Na organizovaný cyklozájezd s cestovkou jsem (= jsme s Martinem) jeli poprvé. Pár zájezdů s Alpinou už mám za sebou (Dolomity, Bosna, Albánie, Ukrajina), ale vše pěšky. Nejvíc jsem o cyklozájezdech slyšela od Královny, která však průvodcuje pro Adventuru. Navíc na organizovaný zájezd jsem jela po čase, ale nakonec jsem byla ráda, že se před odjezdem na dovču musím starat jen o nakoupení zásob a hození kola do servisu.
Organizace zájezdu
Bylo nás celkem hodně (31 klientů, 3 průvodci), jelikož většina klientů byla velká parta známých. Díky tomu byl i velký problém se na tento termín vůbec dostat - byl ihned vyprodán. Zájezd standartně bývá menší (a s 2 průvodci) a k tomu se pořádá zájezd s podobným programem, ale s pěší turistikou namísto kola. Tentokrát tedy pěší zájezd nebyl. My jsme se na zájezd registrovali v dubnu už jen jako náhradníci a v červnu (po vyjasnění mých zdravotních problémů s melanomem) jsme finálně potvrdili svou účast.
To, že nás bylo hodně, způsobovalo to, že se skupina často roztrhala a nebylo možné na sebe čekat na každé menší odbočce. Asi dvakrát si pár lidí (jednou včetně mě) trošku zajelo, ale nic zásadního. Na každou etapu jsme dostali barevné mapy s vyznačenou trasou. Možná bych v dnešní době čekala nasdílení map ve verzi do mobilu, ale na druhou stranu chápu, že to je tak trochu obchodní tajemství Alpiny. Sama jsem si většinu tras do apky Mapy.cz naházela (jednak proto, že mě to baví a jednak pro to, abych v případě nouze věděla, kde jsem a kudy jet).
Hodnocení zájezdu
Zájezd jinak odpovídal popisu co se náročnosti a terénů týče. Ze začátku bych to do sebe neřekla, ale docela mě začalo bavit jezdit v šotolině (hlavně ty kopečky, kde jsem i chvílema někoho předjížděla). Bylo fajn, že každý den byla i nějaká přírodní či kulturní zajímavost a nebylo to jen o honění kilometrů. Náplň zájezdu bych však na konci trochu upravila, v poslední den bych klidně vyměnila projížďky po vesnicích (den 7 zde na blogu) za nějakou etapu v horách, ať už pěší nebo cyklo. Bylo rozhodně zajímavé vidět místní život (to je to, proč ráda jezdím na východ - život zde je prostě rázovitý a ne tak sterilní a předvídatelný jak na západě), zážitek byly hlavně cikánské vesničky. Ale taky miluju hory, takže klidně bych brala o jednu horskou etapu víc na úkor vesnic. Jinak organizace zájezdu bylo nad očekávání.
Ubytování & Rumunsko
Tak hezké ubytování jsem v Rumunsku rozhodně nečekala. Druhé ubytování v Cartisoaře bylo o fous jednodušší, ale velká výhoda byla velká krytá terasa, kde jsme se mohli sejít u skleničky. Snídaně tu byly o něco slabší, ale i tak fajn. Dřív bych nikdy nevěřila, jak budu ráda za polopenzi, prostě o jídlo jsme se nestarali.
Do Rumunska jsem chtěla jet už dlooouho a hlavně co nejdřív, dokud není příliš moderní, navštěvované a změněné turismem. To už jsem nestihla, ale taky jsme se pohybovali v dost turistických oblastech. Místní lidi byli OK, ale na milé lidi ve Svanetii v Gruzii zatím nic nemá.
Průvodci
Velký dík patří našim průvodcům, takže pokud si to Michale, Martine a Zuzko náhodou přečtete - díky, zvládli jste to na jedničku. Pokud se s vámi potkám na dalších zájezdech, budu vědět, že jsem v dobrých a schopných rukou :-) a jakože mám teď sakra chuť někam jet, hodinu cesty z Brna jsem strávila prohlížením alpiňáckého katalogu a začíná mě toho lákat víc a víc. Takže příští léto!
Závěrem
Tahle dovolená prostě byla perfektní. Vyšlo vše, na co bych si vzpomněla (pravda - vzala jsem málo kořalky na dezinfekci, takže mě ještě trochu trápí bolesti břicha :-D ). Byla tak akorát dlouhá - že člověk naprosto vypne od běžného života, zároveň jsou dny dovolené naplněné smysluplným programem, není to jen bezcílné ježdění na kole "aby se neřeklo". Co je horší, je ten návrat do reality kancelářské krysy v uspěchané Praze (zdravím z Václaváku). Ale jinak to nejde... nebo jde? ;-)