V sobotu 18.8. nás čeká poslední celodenní cykloetapa. Vyjíždíme rovnou z Cârţişoary směrem ke klášteru ve vesnici Carta. Ze začátku se rozdělíme na dvě skupiny, podle toho, kdo chce jet po silnici a nebo kukuřičným polem. U kláštera se potkáváme a dál pokračujeme společně po nefrekventovaných asfaltových cestách. Po chvíli nás čeká první stoupák, ale je krátký a mírný. Navíc já stejně celou dobu koukám na výhledy na Fagaraš ❤ na kopci mě čeká Martin s nasbíranou luční kytkou k mému dnešnímu svátku :-)
Dál pokračujeme do vesniček Bruiu, Şomartin a Cincu. Cestou potkáváme třeba i svatební auta. V Şomartine zastavujeme u kostela a u magazinu na cidera a v Cincu na oběd. Přestože je to malá vesnice, vedle sebe funguji hned 3 hospody. Tedy, první je nějaká pochybná herna a druhá je kavárna (až příliš hezká a nová, jakou bych v tomto kraji rozhodně nečekala), kde dělají i pizzu a kde se nakonec naobědváme. Nad vesnicí pokračujeme do kostela, kde chvíli čekáme na průvodkyni. Přijde k nám mladá paní a za 5 Lei nám dává obsáhlý výklad o historii kostela v angličtině. Tak si trošku zaspíkuju a společně s průvodcem Marťasem překládáme do češtiny. Opevněný kostel měl dost bohatou historii, ať už šlo o změnu náboženství a nebo několik požárů či vypálení. Dozvídáme se, kde byla studna, únikový tunel, krypta a tak dále. Nakonec můžeme jít i do kostelní věže a všichni se jen smějeme, že je v takovém stavu, že v Čechách by nás tam nikdo nepustil. Rozhodně stojí za návštěvu.
 |
| Výhledy na zastřený Fagaraš |
 |
| Kostel v Şomartině |
 |
| Şomartin |
 |
| Cincu |
 |
| Výhled z kostela v Cincu |
Pak už pokračujeme posledn
ích pár kilometrů do vesnice Cincșor, kde je další opevněný kostel (největší v oblasti), kde dovršíme asfaltových 50km a kde nás čeká autobus. Já si dám pivko a jdu si prohlédnout kostel (bohužel jsem si nevzala mobil, takže nemám fotky, ale kostel a hlavně klenby nebyly zajímavé oproti Cincu). Jdeme se však podívat i do hradeb, kde je malá expozice o tom, jak se ve středověku žilo.
Martina jsem asi trochu poňoukla s tím, že by se z dnešní trasy dal udělat okruh a dojet až zpátky do Cârţişoary, čímž by se celá etapa prodloužila na 84km. No, já se uhnat nechci, ale průvodce Martin se nenechá dlouho přemlouvat a tak chlapi jedou spolu. Já jdu v Cârţişoaře do obchodu (abychom měli co popíjet a pojídat poslední večer - doporučuju místní sýr Telemea - mňam). Večer už večeře včetně dost silné pálenky od místních, jdeme se sbalit a pak ještě sedíme a kecáme a lehce zpíváme u kytary s ostatními. V tomto kempu (Casa Duse) je velké kryté zahradní posezení, ale jelikož nejsme v kempu sami, tak na nás někdo před půlnocí přilítne, že "potřebuje spát". Kytára tedy utichne a spát jdeme kolem 1hod..
Komentáře
Okomentovat