V pátek 17.8.2018 máme různorodý program: kostel, skanzen, cykloetapa a koupání ve slaných jezírkách.
Vyrážíme busem k opevněnému kostelu v městečku Cisnădie, dozvídáme se o jejich historii a původu. Projdeme si kostel, včetně věže a minimuzea komunismu.
 |
 |
Poté už se přesouváme do skanzenu Astra, kde máme 2 hodiny na projití rozsáhlého komplexu starých původních domečků z celého rumunského venkova. Vidíme staré stavení, kostely a i větrné mlýny. Já skanzen odcházím s desetileiovkou (bankovkou) v ruce, dostali jsme od průvodce Michala úkol najít ve skanzenu dům, který je na bankovce. No, koukám na každej barák, ale nenacházím :-)
Pak už následuje cykloetapa, plánovaných 42km v rychlejším tempu, abychom stihli i následné koupání v solných jezírkách. Já nejdřív zvažuju, jestli etapu vůbec jet (druhá varianta je dojet busem rovnou ke koupání), jsem dost unavená ze včerejška. Ale nakonec jedu a únava je po pár kilometrech pryč. Jedeme celkem svižně po asfaltu, za hodinku dáme 20km a zastávku na radlera v magazine. Skupina se však nějak různě trhá, někdo se odpojí. Do toho se začínají sbíhat mraky a vypadá to na pěknej slejvák. Nadjíždíme dálnici a dostáváme se do vesnice Mag, kde začíná dobrodružná část: jedná se totiž o cikánskou vesnici a místní děti po nás lijí vodu. Teda doufám, že je to jen voda. Po někom hodili i prázdnou PETku, takže fakt nevím, jestli nás vítali nebo co to mělo znamenat. Za vesnicí stoupáme po trávě a všude je hrozný bordel. V následném klesání, které je trošku náročné se jedna paní vymele, máme první (a poslední) zranění - naražené zápěstí.
Pokračujeme dál po polích a trávě. Pak přichází další zpestření - přibíhají k nám agresivní ovčáčtí psi. Jdou ostří a celkem po nás jdou . Naštěstí jsem v závěsu za průvodcem Martinem, který po psech hází kameny. Chlapi za mnou mají bouchací sirky či co, zní to jak střela, psi to zaplaší a pak už je odvolává taky ovčák. Pořád udržujeme na mě celkem rychlejší tempo a rázem jsme v další vesnici. Přijíždíme tam z polňačky, opět plno bordelu a rázem začíná krásný asfalt. Dobrý kontrast. Ve vesnici to je opět takové razovité (pořád se mi vybavuje Nohavicův Milionář ...bo Ostrava je region razovity), takže nezastavujeme, nefotíme, jen pelášíme. Tady jsou však děti jakž takž milé, mávají nám a nějací malí kluci mě dokonce plácnou přes zadek a mají z toho legraci.
Sice to bylo trošku nepříjemné, ale autentické a pak to se všema ještě probíráme :-)
Projedeme vesnicí, pak nás čeká ještě jedno krátké stoupání po šutrech a pak už jen dolů po rozbité polňačce. Já jedu ve špatné vyjeté "koleji", tak se pokouším přejet do správné, ale tak nějak tuším, že to v té rychlosti nemusí dopadnout. A ono taky jo, nedám to, spadnu a trošku si odřu nohu. Ale nic to není, jedu dál.
Napojíme se na asfalt a pak už posledních pár kilometrů jedeme po hlavní silnici do vesnice Ocna Sibiului, kde nás čeká koupání ve slaných jezírkách. Jezírek je tu habaděj, ale lidí taky. Na koupání máme asi hodinu a půl, Martinovi se však jít nechce, tak zvažuju, zda se mi chce dát cca 150 Kč za hoďku nadnášení ve slané vodě. No, radši si dám druhé pivo v autobusu a pak se zajdu jen rychle vykoupat s průvodci do malého solného jezírka (rozuměj taková větší díra kde je ofiko zákaz koupání), je to sice bez sprchy, ale s dobrým pocitem ušetřených peněz.
Komentáře
Okomentovat