Den 5: Transfăgărăşan

Předchozí večer dost špekulujeme, koukáme na předpověď počasí a zvažujeme variantu vyjet z městečka Cartisoara do sedla u jezer Balea Lac (2020m) slavnou silnicí Transfagarasan na kole. Je to 30km, převýšení 1600m. Druhou variantou je nejet nahoru na kole, ale jet busem, projít se v okolí sedla a sjet dolů. No, mně to samozřejmě nedá a chci jet nahoru na kole. Bohužel předpověď počasí je nepříznivá, kolem poledne ma začít pršet.

No, nakonec to riskneme. A komplikovanější jsme si to udělali menší pijatikou večer, po které následovalo jen 5 hodin spánku. No, asi nikdy jsem před velkým výkonem neměla k snídani jen margotku, kafe a litr a půl vody na malou kocovinku. Vstáváme brzo, aby se sundala kola z vleku a vyrážíme před 8.  Prvních 5km je rovina, pak začíná dlouhý, ale mírný  kopec. No hezky to tu v těch sedmdesátkách postavili - v kopci nejsou prudká místa, jede se vážně příjemně (až na ten žaludek na vodě). Asi po 15 km je dolní stanice lanovky, kde je spousta stánků a lidí a kde mě trochu do pohody dostává studená cola.

Pak už jen dál a dál stoupáme a potkáváme první lidi z naší party, kteří vyjeli nahoru busem a teď už sviští dolů. Začíná přibývat aut, motorek a potkáme taky i pár cyklistů. Cca 10km od vrcholu vyjíždíme z lesa a otevírá se nám výhled na zbývající serpentiny, které se krásně klikatí v kopci. Jede se pořád fajn, síly ještě jakž takž jsou, ale bolí mě záda a taky trochu prdel. Na tacháči odpočítávám poslední km. Cesta naštěstí ubíhá (přestože jedu svým šnečím tempem kolem 6,5km/hod a Martina pěkně zdržuju) a za chvíli nás čeká poslední kilometr. Ten je ve znamení kličkování mezi auty a svodidly, jelikož na sedle je plné parkoviště a šňůra aut nemá kde zaparkovat, tak stojí ve frontě na silnici. Nechceme se zdržovat focením, protože vrcholek je již zahalen v mracích a co nevidět začne pršet. Nahoře sníme sušenku, vyfotíme se a začne slejvák. Oblíkneme se a vyrazíme dolů. Bohužel nevidíme žádné výhledy, ale čekat víc nechceme, protože za 2 hodiny začíná dole u ubytka odpolední 30km etapa, kterou Martin chce jet. Tak tedy svištíme dolů. Za deště a v serpentinách jedeme trochu opatrně. Po chvíli z deště vyjedeme a užíváme si nádherný sjezd. Není to prudké, jedu max 50 km/h, takže ani není potřeba moc brzdit. Dole v údolí už je zase teplo, sundáváme bundy. Dojedeme do obchodu kousek od našeho ubytka, kde kupujeme colu, chleba, nanuka a čokoládu.

Martin jede na odpolední etapu, já peru sebe a oblečení, na chvíli usnu a jdu si číst. Martin nakonec da za dnešek vícnež 100km.

Večer jdeme zase na vínko a na kytaru.

Hodnocení silnice Transfăgărăşan: Martina naprosto uhranula - hlavně ten výjezd nad les, kdy vidíte zbývající serpentiny (i když to je dlouhých 8 km do cíle). Mně se líbila, ale jelikož jsem již byla v alpských sedlech na kolech (TOP je Stelvio, z Bormia je to stoupání z 1200 m.n.m do 2757 m), tak mi to tak překvapující nepřišlo. Ale na kole se to jelo výrazně lépe než Stelvio, toto mají fakt pěkně postavené. Podruhé bych ale však radši jela busem nahoru a užila si výhledů a výstupu na nějakou blízkou horu (např. Vf. Vanatoarea lui Butenau (2507 m), kam si dělá výlet skupina zájezdů jednodenkářů).
Video z toho, jak byl TopGear na Transfagarasanu: http://www.topgear4fan.cz/topgearoriginal/epizoda-14x01/

droj: https://www.alpina.cz/zajezdy/transylvanie