V pondělí ráno vstáváme brzo, abychom v 7 byli na snídani a v 7:30 vyráželi busem k lanovce do pohoří Bucegi a chatě Babele. Máme tam být brzo, aby u lanovky nebyla fronta. Sotva co bus zastaví, seběhnou se k nám kšeftaři, kteří nám nabízí odvoz nás a kol autem, protože na lanovce je fronta na 2 hodiny.
Průvodci s tím souhlasí, některým lidem se však nelíbí ukládání kol na vozíky, tak to velká část lidi skrečuje a jdeme na lanovku. Jsou to jen 2 velké kabiny pendlující na celkem dlouhé trase. A když vezmu v potaz frontu, tak odhaduji dobu čekání na 3 hodiny. Opět tedy přijdou kšeftaři a dohodneme se s nimi na odvoz. Po trošce zmatků nám kola nakladají do Avie a my jedeme dodávkou. Rychlost sehnat velké auto mě jako logistika (logističku?) příjemně překvapila, to by kolegové v práci koukali :-) Zmatky pokračují na místě, kde nás auto vyhodí a vyloží kola, protože v tu dobu kolem jede auto, ktere vezlo první partu a chlapi si řeknou, ze první partu vyhodili asi o 4km výše. Takže opět nakládame kola do Avie a jedeme do hory.
Průvodci s tím souhlasí, některým lidem se však nelíbí ukládání kol na vozíky, tak to velká část lidi skrečuje a jdeme na lanovku. Jsou to jen 2 velké kabiny pendlující na celkem dlouhé trase. A když vezmu v potaz frontu, tak odhaduji dobu čekání na 3 hodiny. Opět tedy přijdou kšeftaři a dohodneme se s nimi na odvoz. Po trošce zmatků nám kola nakladají do Avie a my jedeme dodávkou. Rychlost sehnat velké auto mě jako logistika (logističku?) příjemně překvapila, to by kolegové v práci koukali :-) Zmatky pokračují na místě, kde nás auto vyhodí a vyloží kola, protože v tu dobu kolem jede auto, ktere vezlo první partu a chlapi si řeknou, ze první partu vyhodili asi o 4km výše. Takže opět nakládame kola do Avie a jedeme do hory.
Bohužel se nemůžeme dostat až k lanovce, takže nás auto vyhodí nejvýše, kde může - výš už projedou jen cyklisti po okraji, pač se cesta asfaltuje. Takže začínáme stoupat. Asfaltka po chvíli končí a nás čeká stoupání šotolinovou cestou s kameny. Je to celkem makačka, ja mám hold ráda ten nudnej asfalt.
Nahoře se jdeme podívat na skalní útvary, dáme sváču, kocháme se nádhernými vyhledy a pak už jedeme dolů, hooodně dolů. Nejdřív musíme s opatrností zdolat kamenitou cestu a pak svištíme na asfaltu. Cestou na silnici potkáváme krávy, osly a vidíme taky koně a spoooustu oveček.
Uhýbáme z hlavní silnice a čeká nás 17km většinou po šotolině. Cesta se mi nějak táhne, ale náladu zlepšují krásné výhledy na jezero. Dáváme menší oběd (místní polívka a papanaši - něco jako smažené citrónové koblihy zalité šlehačkou a boruvkami, mňaaaam) a pokračujeme do jeskyně Pestera lalomitei. Je tam krásně chládek, helmy necháváme na hlavě, pač se budeme muset i zohýbat a dávat pozor na hlavu. To Martina za chvíli přestane bavit, tak už dál nejde. Jeskyně je hezká, hlavní dóm je vysoký 25m, jsou to obrovské prostory. U východu ještě mrknu do kapličky (hurá, konečně zase pravoslavi, mám tyto kostely ráda) a pak už valíme17km zpátky. Měli jsme jet jinou cestou, po ASFALTU, je však v opravě a nevíme, jestli projedeme, takže radši jedeme stejnou cestou. Mně paradoxně cesta celkem ubíhá, jedeme celkem svižně. Jen co šotolina skončí, začínáme stoupat. Stoupání jsem očekávala delší, takže jsem ráda, ze po asi 4km jsme zpátky u chaty. Chceme si dát v místním stánku pivko, ale došlo!!! :-)
Oblíkneme se, protože nás čeká dlouhý sjezd až do lyžařského centra Sinaia. Já z kopce tolik nespěchám, kochám se výhledy. Dorazíme na místo, naložíme kola do vleku a pak jedeme asi hodinu a půl těch 30km k nám do penzionu v Predealu - zácpa kvůli dopravnímu omezení. Večeři v 8 večer nestíháme :-)
Celkem najeto asi 63km, dolů 1850m, nahoru max 800m
Celkem najeto asi 63km, dolů 1850m, nahoru max 800m
Komentáře
Okomentovat