Pondělí 2.10.2017
Zase vstáváme brzo, protože marshrutky odjizdi uz v 8 hodin. Loučíme se s lidmi z nejmilejsiho guesthousu a dokonce jim nechavame dysko. Včera nam pani donesla misu s ovocem a uvařila čaj. Pred trekem nam nabídli lívance a partě, ktera varila na varici, ohrali vodu.
Pred odjezdem uz se loučíme, protože kazdy mame jinou cestu. My s Martinem mirime na jihovychod do Borjomi, zbytek do Zugdidi a vecer do Tbilisi a domů. No, my se bojime, že opet pojedeme nebezpecnou cestou pres Usghuli, ale nakonec jedeme stejnou cestou jako zbytek. Náš řidič je asi zavodnik, protože sice vyjizdime o 10 minut pozdeji nez marshrutka se zbytkem party, tak je asi po 15 minutach predjizdime. Po chvíli druha marshutka predjizdi nas a naopak. Řidič si z nějaké bezpečné jízdy hlavu nedělá a když chce opet předjíždět v nepřehledném úseku, tak uz ho naši spolucestující začínají krotit. Aby to bylo ještě neprijemnejsi, nabirame mistnaky a jednoho totálně na mol pana, který nedá pivo z ruky a pořvává.
Po 3 hodinách jízdy jsme v Zugdidi kde presedame na jinou marshrutku a jedeme do Kutaisi. Ozraly pán bohužel jede s námi. Usnu na zadních sedačkách, pod kterými máme krosny, tak ho po ocku hlidam, jestli nám je nehodlá pozvracet. Cestou zjišťujeme, ze maršrutka jede az do Tbilisi, což se nám hodi - potrebujeme na pul cesty mezi Kutaisi a Tbilisi. Nějak to teda vysvetlim řidiči, kam potřebujeme a domluvíme se.
Celý den prší, takze az vystoupíme v nami chtenem meste, zkusim rychle sehnat marsrutku do naší cílové destinace Borjomi. Ta však jede jinam a když zjistíme, ze taxikář chce jen 10lari (cca 91 Kč za 27km cestu), tak se nerozpakujeme a jedeme. Celkem jsme byli na cestě téměř 9 hodin.
V Borjomi ještě chvíli hledáme náš guesthouse. Až ho najdeme, tak tam není žádný majitel. Zavoláme tedy na uvedené číslo a ja prvně zkouším mou čechorusštinu pri telefonování. No, majitelka hned dorazí, ubytuje nás (zatim mame v planu na 2 noci) a donese nám domácí buchtu, hrozny a čaču. Večer se pak přijde představit i pan majitel a donese nám jeho domácí víno. Prý je vše v lednici na chodbě a máme si brát.
Spechame ven, abychom stihli jeste zajit do informačního centra. Mila slečna nám toho hodne poradí. Každopádně pořád leje, tak jdeme jen do obchodu, pak do mestskeho parku a jdeme hledat restauraci, kam pujdeme na večeři. U jedné restaurace nás odchytne paní a necháme se tedy nahnat dovnitř. Venku to vypadá nazdobene jak na svatbu, vsechno je však zašlé. Objednavame si tak, že paní přijde, sedne si vedle mě a objednávku si píše do sešitu. Dáváme klasicky chačapuri (placka plněná sýrem či s vejcem nebo fazolemi) a řecký salát (samozrejme místo fety tam je místní sýr). Sehnat paní při placení je docela vykon. Chci uz jit, protože cítím, že se o me pokouší nějaká nemoc. A navic jsme pěkně nacichli ze zakourene hospody.
Večer zalizam do postele s čajem a prohodime par slov s Čechy, kteří jsou ubytovani vedle.
Zase vstáváme brzo, protože marshrutky odjizdi uz v 8 hodin. Loučíme se s lidmi z nejmilejsiho guesthousu a dokonce jim nechavame dysko. Včera nam pani donesla misu s ovocem a uvařila čaj. Pred trekem nam nabídli lívance a partě, ktera varila na varici, ohrali vodu.
Pred odjezdem uz se loučíme, protože kazdy mame jinou cestu. My s Martinem mirime na jihovychod do Borjomi, zbytek do Zugdidi a vecer do Tbilisi a domů. No, my se bojime, že opet pojedeme nebezpecnou cestou pres Usghuli, ale nakonec jedeme stejnou cestou jako zbytek. Náš řidič je asi zavodnik, protože sice vyjizdime o 10 minut pozdeji nez marshrutka se zbytkem party, tak je asi po 15 minutach predjizdime. Po chvíli druha marshutka predjizdi nas a naopak. Řidič si z nějaké bezpečné jízdy hlavu nedělá a když chce opet předjíždět v nepřehledném úseku, tak uz ho naši spolucestující začínají krotit. Aby to bylo ještě neprijemnejsi, nabirame mistnaky a jednoho totálně na mol pana, který nedá pivo z ruky a pořvává.
Po 3 hodinách jízdy jsme v Zugdidi kde presedame na jinou marshrutku a jedeme do Kutaisi. Ozraly pán bohužel jede s námi. Usnu na zadních sedačkách, pod kterými máme krosny, tak ho po ocku hlidam, jestli nám je nehodlá pozvracet. Cestou zjišťujeme, ze maršrutka jede az do Tbilisi, což se nám hodi - potrebujeme na pul cesty mezi Kutaisi a Tbilisi. Nějak to teda vysvetlim řidiči, kam potřebujeme a domluvíme se.
Celý den prší, takze az vystoupíme v nami chtenem meste, zkusim rychle sehnat marsrutku do naší cílové destinace Borjomi. Ta však jede jinam a když zjistíme, ze taxikář chce jen 10lari (cca 91 Kč za 27km cestu), tak se nerozpakujeme a jedeme. Celkem jsme byli na cestě téměř 9 hodin.
V Borjomi ještě chvíli hledáme náš guesthouse. Až ho najdeme, tak tam není žádný majitel. Zavoláme tedy na uvedené číslo a ja prvně zkouším mou čechorusštinu pri telefonování. No, majitelka hned dorazí, ubytuje nás (zatim mame v planu na 2 noci) a donese nám domácí buchtu, hrozny a čaču. Večer se pak přijde představit i pan majitel a donese nám jeho domácí víno. Prý je vše v lednici na chodbě a máme si brát.
Spechame ven, abychom stihli jeste zajit do informačního centra. Mila slečna nám toho hodne poradí. Každopádně pořád leje, tak jdeme jen do obchodu, pak do mestskeho parku a jdeme hledat restauraci, kam pujdeme na večeři. U jedné restaurace nás odchytne paní a necháme se tedy nahnat dovnitř. Venku to vypadá nazdobene jak na svatbu, vsechno je však zašlé. Objednavame si tak, že paní přijde, sedne si vedle mě a objednávku si píše do sešitu. Dáváme klasicky chačapuri (placka plněná sýrem či s vejcem nebo fazolemi) a řecký salát (samozrejme místo fety tam je místní sýr). Sehnat paní při placení je docela vykon. Chci uz jit, protože cítím, že se o me pokouší nějaká nemoc. A navic jsme pěkně nacichli ze zakourene hospody.
Večer zalizam do postele s čajem a prohodime par slov s Čechy, kteří jsou ubytovani vedle.
Komentáře
Okomentovat