Úterý 26.9.2017
Ráno vstavame ukrutně brzo (7:20), dáváme opet mistni snidani od pani domaci. Nejak zvladame to, že neteče voda. V 8:30 nas vyzvedava taxikář a jedeme kratší cestou do Tbilisi. Musime narvat krosny do kufru a pak se spoustou serpentin vysplhat do sedla Gombori ve výšce 1620m. Tady zastavujeme a fotime výhledy, nebo spíš mraky. Řidič si s námi chvílema snaží povídat - výhoda toho je, že když povídá, tak nejede tak rychle a nebezpečně. Do Tbilisi dorazíme kolem 10hod, pak musime jeste zvládnout zácpu a dostat se nádraží. Řidič po nás chce ještě kontakt, až jednou přijede do ČR rozvíjet jakejsi byznys se zmijim jedem.
Ve městě je zácpa, ale dojedeme až na nádraží, kde se potkáváme se zbytkem party - Maruskou a Martasem. Najdeme (dost jednoduchou) úschovnu, dame kafe a naplanujeme, co delat pres den. Metrem tedy vyrazime na Freedom Square - Náměstí Svobody, kde si v informacích obstarame mapy a jdeme na rychlo prohlídku města. Staré uličky s kostely se střídají s moderními budovami. Jednou z nich je třeba most pres řeku, kde na druhé straně je jakýsi pochybný moderní tubus, nahoře na kopci je prezidentský palác, o kus vedle komplex nějakého kostelu a dole nástupní stanice lanovky. Lanovka je klasická kabinovka jak na horách, která nas dopravi pres řeku na protější kopec.
Tam si davame s Baru stáčene vino a kochame se vyhledem a rozhodujeme, kam dál. Plánujeme totiž jít i na druhý kopec (nazvy doplnim pozdeji), kde je stary zábavní park. Nakonec usoudime, že se tam dostaneme pěšky. No, vede tam saaakra moc schodů, ale procházka je to pěkná a vyhledy taktéž.
Zajdeme na obed na chacapuri (placka plnena sýrem, takova mistni mastná pizza) a na pivo. Holka cisnice se s námi ráda bavila, protože byla na stáži v Ostravě a okolí. Park měl být celkem opuštěný, ale docela to tam žije. Jdeme k velkému kolu (na vstup musíš mit nabitou kartičku místního parku aneb proc to relat jednoduše, kdyz to jde složitě), dál k TV vysílači a odtamtud dolů.
Po cestě dolů potkavame kostel, já s Barou jdeme mrknout dovnitr a zahalime se šátky. Zrovna probiha asi mše nebo tak něco - za zastenou (nebo jak se tomu rika? Ikonistas?), kde zpivaji (asi) náboženské pisne. Do toho svicky, vune kadidla a lidi, co jdou dovnitř a modli se k ikonam - proste miluju pravoslavné kostely. Venku nas odchyti nejaky mladoch (Izraelec) a pta se nás, odkud jsme. Chvíli se s nim bavime a on, jestli bysme s nim zaroven mohly rict haleluja a ze to bude modlitba pro naše srdce. Tak my, ze jo... a to zduraznoval, ze neni do nabozenstvi. No tak to haleluja rikal asi minutu... bylo to divny a doufaly jsme, že po nás nic vic chtit nebude :-))
Došli jsme dolu do města, šli jsme shánět bombu na vařič a na nákup. Vecer jsme se přesunuli na nádraží, kde jsme zakempili v jidelni sekci, vypili 2 lahve vina z kelimku, neco k jidlu jsme si teda i koupili a pak jsme vyrazili k vlaku.
Jizdenky na vlak jsme měli koupene předem jeste z ČR. My s Martinem dvojluzak, zbytek čtyřlůžak. Vlak vypadal dobře, my dokonce meli v kupé televizi (tu jsme hrozne vyuzili ;-) ), ale i ctyrluzaky byly fajn. Až se vlak rozjel, sli jsme za zbytkem party dorazit posledni lahev vina a zahrat si čelovku (hadas jmeno osobnosti, které máš přelipene na čele). Jo a vyhrala jsem :-D nejvetsi sranda byla, kdyz Bára s Maru mely obe Dzugasviliho (Stalin, narodil se v Gruzii). Sli jsme spát, jakz takz se spat dalo. Pred 6 jsme vstali a na GPS videli, že vlak nemá zpoždění a že za chvilku budeme v Zugdidi.
Zbytek dopisu
Komentáře
Okomentovat