Pondělí 25.9.
Ráno si užíváme mistni snidani od pani domácí a pak vyrážíme sehnat marsrutku nebo taxík. V planu mame objet místní kostely a kláštery a odpoledne zamířit do vinařství - to nesmime vynechat, jsme v Kachetii, vinařské oblasti Gruzie.
Do prvního klastera v Ikaltu se vezeme taxikem (dohromady za 8 lari, cca 80 Kc). Jedna se o středověkou budovu klastera a akademie. Obejdeme celý komplex, jdeme do kostela a na konci nám místní chlapík popovída o historii. Potkame tam jen jeden par turistů, jinak božský klid. Nechceme, aby na nás taxik čekal, dolů do vsi jdeme pěšky a chceme si chytnout marsrutku dál. Dole ve vesnici sse zastavíme v mistnim obchodě, koupime sušenky na váhu a pivko. Sedneme ven pred krasnou budovy vinařské školy - jinak cela vesnice je proste na české poměry stara a rozbita.
Poté se vydáváme pesky směr Alaverdi, kde se nachazi větší a známější kostel a klášter. Marsrutka dlouho nejede, kdyz pak jede, tak nejede do Alaverdi. Bára se toho neboji a pta se mistnich. Jednoho pána se pta, jestli tudy jezdi marsrutky. Pan nic nerekne, ale zaklepe na sve auto a chce nás tam odvézt. Nebranime a naskakujeme do staré Lady. Nakonec nam to neda a dame panovi 10 lari.
Kostel je opravdu velky, musime se opět zahalit a tady se ani nesmi fotit - je to fungujici kostel, voní kadidlem a je tu nekolik zapalenych svíček. Dokonce potkavame člověka, ktery se tam přišel pomodlit. Poblíž ma byt vinny sklipek, tak ho hledáme a nakonec zjistíme, že sklipek je ta turistická hospoda před klášterem. Jdeme tedy na vino, ale to pry maji jen ve velkych lahvich za velké peníze. Davame tedy aspoň kafe a planujeme, kam dál.
Nakonec se z duvodu jednodušší dopravy rozhodneme vratit zpatky do Telavi a čekáme na marsrutku. Ta snad pul hodiny nejede, tak uz zaciname stopovat i auta. Nastesti v zapeti přijíždí marshrutka a za 1,5 lari se dostavame za půl hodiny do Telavi. Sezeneme si taxika, ktery nas vezme ke klasterum stara a mlada Shuamta. Cenu nejdriv ukecame z 20 lari na 15, ale když navstivime novou Shuamtu a chceme o kus výš ke staré, tak si taxikář rekne o dalsich 5 lari, takze jsme na puvodnich 20 :-) Rovnou se s nim domluvime, ze nas vezme do vinarstvi Shumi, ktere je opět na druhou stranu od Telavi. No, nekde nas vyhodi a az ostraha domu nám řekne, ze jsme v Schuman vinařství a vysvetli ridici cestu do naseho vinařství. V Shumi opět posilame ridice nazpět, at na nás nečeká, protože se tu hodlame zdržet.
Vinařství Shumi očividně pochopilo turistický trend a víno muzete kostovat v krásné zahradě, kde na kraji je i maly vinohrad. Objednavame si největší ochutnávku (2 vina zdarma a k tomu 4 dalsi a talířek s jidlem za 20 lari/ 200 Kč ). Vína jsou vyborna, az na bílé vino delane tradičním způsobem- chutna tak nijak, maximalne jako víno riznute koralkou. U ochutnavky se ceka, ze te obslouzi, povykladaji o vinu atd. No, ale lahve nam nechali na stole, což neměli delat, protože jsme si zacali sami dolivat ;-))
Později jsme sli take na prohlidku zdejsiho muzea a videli jsme, jak se vino zpracovává. Seznamili jsme se tam s jednim párem z Drážďan, jelikož chlapik driv chodil s Češkou, tak nam trochu rozumel a tak jsme se seznamili :-) dohodli jsme se, že s nema zajdeme na večeři zpatky v Telavi. Už jsme jen museli vyresit, jak se dostaneme zpatky do Telavi. Aby nam cesta ubihala, tak jsme si koupili jeste jednu lahev vyborneho cerveneho Saperavi na cestu. Ještě ve vinařství se nas ujal jeden taxikář, ktery nas odvezl a rovnou jsme si s nim domluvili odvoz na druhy den do Tbilisi. A jelikoz ja si kdyz jsem cinknuta myslim, ze umim dobre jazyky, tak jsem se s nim snazila cechorusky povidat. Dozvedeli jsme se, ze na vojně slouzil v Mimoni a ze se chysta do Čech, tak i sháněl kontakty.
Později jsme sli take na prohlidku zdejsiho muzea a videli jsme, jak se vino zpracovává. Seznamili jsme se tam s jednim párem z Drážďan, jelikož chlapik driv chodil s Češkou, tak nam trochu rozumel a tak jsme se seznamili :-) dohodli jsme se, že s nema zajdeme na večeři zpatky v Telavi. Už jsme jen museli vyresit, jak se dostaneme zpatky do Telavi. Aby nam cesta ubihala, tak jsme si koupili jeste jednu lahev vyborneho cerveneho Saperavi na cestu. Ještě ve vinařství se nas ujal jeden taxikář, ktery nas odvezl a rovnou jsme si s nim domluvili odvoz na druhy den do Tbilisi. A jelikoz ja si kdyz jsem cinknuta myslim, ze umim dobre jazyky, tak jsem se s nim snazila cechorusky povidat. Dozvedeli jsme se, ze na vojně slouzil v Mimoni a ze se chysta do Čech, tak i sháněl kontakty.
Dojeli jsme na ubytko, kde nam mezitim vyasfaltovali cestu (pro taxikare nebyl problem skoro az najet do cerstve uvalcovaneho asfaltu) a stihli jsme to akorat - za chvili začal slejvak. No, dopili jsme lahev z vinařství, pak nacatou z predesleho večera a pak ještě jednu. O cem jsme si takhle v kuchyni guesthousu povidali, tak to uz nevim. Ale urcite jsme se hezky bavili s tim vinem. Az doprselo, vyrazili jsme do hospody a asi na ctvrty pokus našli ty naše Němce.
Dali jsme menší večeři a víno a asi 2 hodinky prokecali. V 11 jsme to zabalili, malem jsme si adoptovali mistni fenku a šli spát.
Foto
Komentáře
Okomentovat