Na malém letišti v Siem Reap (pro nás
tehdy asi nejmenší, ale poznáme i menší) hladce přistáváme
kolem 22:30. Při výstupu z letadla nás praští 27 stupňů a
vysoká vlhkost, do letištní haly jdeme pěšky. S sebou máme
předem vyřízená online víza, tak se jdeme jen zeptat, jestli
potřebujeme něco extra. Naštěstí ne, stačí jen mrk do kamery u
úředníka a razítko je v pase. Pak tedy neskutečně dlouho (15
minut) čekáme na kufry, což je fakt docela dlouho, když letadlo
je 200m daleko a jsme jediný let na letišti. Bereme vozík a jedeme
ven vyhlížet našeho tuktukáře. Pomůže nám vybalit kufry ze
zelených pražských fólií a fólie i vozík nechá na place před
letištní budovou.
Nasedáme do tuktuku a učíme se první
pravidlo – tuktuk je nejlepší, když jede, funguje totiž
přírodní klimatizace :-) A první dojmy z Kambodži? Tma (krom
centra neexistuje veřejné osvětlení), chatrče podél cesty,
toulaví psi a spousta děr a kaluží v silnicích (nebo spíš
cestách? Asfalt fakt není všude). A k tomu všemu jsme se báli,
že nás tuktukář někde vyklopí nebo nám vypadnou kufry.
Každopádně nás v pořádku dovezl do hotelu (Mango rain), celkem
rychle jsme zvládli check-in, recepční se nám snažil pobrat
krosny a odvedl nás do našeho pokoje. Měli jsme štěstí, dostali
jsme třílůžkový pokoj, takže místo skříně jsme si věci
vyskládali na třetí postel. Večer jsme se jen připojili na wifi,
ozvali se domů a naplánovali si, že se ráno vyspíme do 9,
abychom byli čerství.
Snídaně byly do 10, v hotelové restauraci.
Restaurace je pouze venkovní, ale vzhledem k tomu, že teplo tam je
pořád, tak to neva. Kolem restaurace je (jak to nazval Martin)
„vodní příkop“, kde plavaly ryby, tak jsme se s nima zdravili
;-) Ráno jsme si dali snídani (výběr z asi 5 druhů většinou
zápaďáckých snídaní, ovoce, džus s čaj/kafe – mňam) a už
nás uháněl tuktukář ze včera, jestli s ním někam pojedeme.
Navíc nám řekl, že pětidolarovka, kterou jsme mu včera dali za
odvoz, je nějaká desítky let stará a že mu jí v bance nevzali.
Tak jsme mu ji chtěli celý den vyměnit za jinou, ale neměli jsme,
tak jsme se stresovali, aby měl na jídlo, ale on si to pak vyřešil
jinak. Dopoledne jsme ještě zalezli na pokoj a začali trochu
přeplánovávat následující dny, protože horko a hlavně vlhko
nás překvapilo a představa projíždění celé Kambodži
autobusem v tomhle počasí se nám moc nelíbila. Původně jsme
chtěli projet kolem jezera Tonlé Sap, abychom navštívili i
proslulé rybářské vesnice, ale až v Siem Reap jsme zjistili, že
se dá udělat i jednodenní výlet odsud, tak jsme radši zvolili
pohodlnější variantu s méně kodrcáním.
Chtěli jsme jet i někam na západ
slunce, tak jsme se radili, co je nejlepší. Nakonec z toho stejně
nic nebylo, protože odpoledne nám snad vždy pršelo. V centru, u
trhu s jídlem, jsem prohlásila, že nevím, co tady budu 3 týdny
jíst. Moje nechuť k různým rybičkám, havětím a tlustým masům
se tu opět projevila :-D Prošli jsme město, zalezli do nějaké
restaurace na oběd a pak vyrazili na sraz s naším tuktukářem
Mamem (že se jmenuje Mam nám řekl asi po 2 dnech :-D), se kterým
jsme si jen těžko vysvětlovali, že on na nás čekal ve 2:10 a my
mu říkali, že se potkáme v 2:30... (dokonce jsem mu to ukazovala
na prstech!)
Poté jsme vyrazili koupit si vstupenky
do chrámů Angkoru a zamířili k prvním, menším chrámům. Než
jsme dojeli k prvnímu (Bantea Kdei), tak se rozpršelo. Kontrolor
lístků u vstupu nám ochotně půjčil deštník (první setkání
s kambodžskou pohostinností), tak jsme napůl pod deštníkem,
napůl pod stromem, čekali 10 minut, než se vyprší a u toho
pozorovali, jak se z hnědooranžové země stává jen a jen bahno s
kalužema. Chrám jsme si prošli, poté se přesunuli ke královskému
jezírku Sras Srang naproti a pozorovali děti, jak v něm plavou a
místo rukávků mají kolem sebe obmotané PETky.
Potom nás Mam odvezl do známého
chrámu Ta Prohm, který proslul např. Ve filmu Lara Croft. V celém
komplexu tohoto chrámu jsou ruiny prorostlé stromy a nezbývá jen
žasnout, jakou má příroda sílu a kolik práce muselo dát ty
chrámy z džungle vysekat. Opět pršet, tak jsme se schovali u
kapely, kde hrají lidi, kterým miny utrhly končetiny – aby si
tak vydělali nějaké peníze (skoro u všech chrámů to tak bylo).
Jen co se déšť spustil, tak se kolem objevily kambodžské děti a
nabízely turistům pláštěnku za dolar. Jelikož jsme s sebou měli
jen jednu bundu (bez kapuce) a deštník jsme neměli vůbec, tak
jsme dětem tržbu udělali.
Po páté hodině se začalo smrákat, tak jsme jeli zpět do hotelu a po dešti nám v tuktuku byla i chviličku zima! Večer nás překvapila dopravní špička a opět jsme se začali divit, jak místní zvládají dopravu a hlavně odbočování vlevo. Večer jsme si dali šlofíka a večeři jsme si dali jen v naší hotelové restauraci.
 |
| Ta Prohm |
 |
| Ta Prohm |
 |
| Ta Prohm |
 |
| Ta Prohm |
Komentáře
Okomentovat