Čt 27.10. - odlet
Pá 28.10. - jednodenní zastávka v Šanghaji
Odlétáme ve čtvrtek 27.10.2016 odpoledne
přímým letem do Šanghaje. Ten den vstáváme dřív, abychom
stihli vše dobalit a abychom byli unavení, mohli se vyspat v
letadle a dlouhý let tak využili k přizpůsobení se asijskému
času. Sice máme štěstí a dostaneme místa u exitu, takže si
můžeme natáhnout nohy, ale spát se nám stejně moc nedaří.
V Šanghaji přistáváme v 7 ráno
tamního času (1 v noci českého času) a jdeme vyplnit formuláře,
abychom získali 168 hodinová čínská víza. Stačily by nám i
24hodinová, ty však nedovolují opustit letiště. Každopádně
víza nejsou problém, dostáváme razítko do pasu a jdeme si
vyměnit dolary za čínské juany v hrozném kurzu. Plánujeme se na
letiště vrátit večer, kdy nám odlétá letadlo do kambodžského
Siem Reap.
Pak nastává menší prekérka. Já o
Šanghaji vím, že v centru města je druhá nejvyšší budova
světa Shanghai Tower a tuším, u které stanice metra by měla být.
Toť vše. Martin se o Šanghaj nezajímal vůbec. Takoví jsme to my
cestovatelé – máme den ve městě v Číně a nic si
nenaplánujeme.
Každopádně si kupujeme lístek na
jednu jízdu vlakem Maglev (o den později zjišťujeme, že je to
jeden z nejrychlejších vlaků na světě), avšak ten využijeme až
na zpáteční cestě.
Ráno si užijeme v metru, kterým se
do centra plazíme asi hodinu a zažijeme dopravní špičku, téměř
všechny lidi čučící do mobilů a zvláštní přestup. Ale
narazili jsme i na milou slečnu, která nám, vykuleným bělochům,
poradila jak s přestupem.
Dorazili jsme do stanice, o které jsem
tušila, že by poblíž ní mohla být Shanghai Tower a chceme najít
veřejnou wifi, na kterou se připojíme a zjistíme víc info.
Bohužel, ani na wifi v Mekáči ani jinde v Šanghaji jsme se na
internet nepřipojili. Asi nějaká bezpečnostní nastavení. Tak se tedy jdeme procházet po
Šanghaji a naslepo hledat tu budovu. Po chvíli bloudění Martin
zahlédne opravdu nějakou zvláštní růžovou vysokou budovu, tak
míříme k ní. Ta nejvyšší to sice nebyla, byla to televizní
věž, ale Shanghai Tower byla poblíž v takovém houfu mrakodrapů.
Tak jsme chtěli dojít až k ní, avšak došli jsme jen na nábřeží,
na kterém nás od mrakodrapů dělila velká řeka, přes kterou
nevedl žádný most.
Tak jsme se aspoň procházeli po nábřeží,
já snad usnula i za chůze a později zamířili do nějakého
bistra na oběd. Vybírali jsme si podle obrázků, obsluha neuměla
anglicky, popisky byli jen v čínštině. Tak jsme si něco
objednali a doufali, že to bude jedlé :-) Naštěstí bylo, ale
byli jsme vděční, že jsme jídlo dostali v hranatých krabičkách,
protože příbor už jsme nedostali – jen hůlky. Ale nějak jsme to s
nimi zvládli.
Pak jsme se vrátili ke stanici metra a
vrátili se o zastávku zpět, abychom si šli prohlédnout Shanghai
Tower zblízka a popřípadě se podívat i nahoru. Tak jsme se
dostali do toho houfu mrakodrapů. Očividně nějaké finanční
centrum. Na vyhlídku jsme nakonec nešli, většinu času byla v
mracích a začínalo pršet.
Rozhodli jsme se už jet na letiště,
takže opět se couráme metrem (všude musíme přes bezpečnostní
rám, batoh do rentgenu) do stanice, kde začíná Maglev. Toho si
moc neužijeme, jelikož trasu, která nám ráno metrem trvala asi
40 minut, Maglev ujede asi za 7 minut.
Na letišti jdeme do obchodu koupit
večeři, předem se ptáme, zda berou karty. No, když nám u
placení řekli, že nepřijímají Visa ani Mastercard, tak jsme jim
nákup vrátili a šli jinam. Když jsme na celém terminálu nenašli
místo, kde mi naše karty brali, tak jsme šli najít bankomat.
Potom zpátky do obchodu, kde jsme si koupili něco jako odporné
pečivo, které se moc jíst nedalo a následně skončili na
svačince v Mekáči.
Pak už jsme se vydali na pasovou
kontrolu, to docela trvalo. Daleko delší čekání však bylo na
bezpečnostní kontrolu. Při té se naštěstí na nás usmálo
štěstí, kdy zrovna u našich řad otvírali nové přepážky.
Následně jsme už jen našli gate a užili si téměř hodinové zpoždění při čekání na letadlo.
Let do Siem Reap trval asi 4 a půl
hodiny, ale celou cestu jsme prospali, jen jsme se vzbudili na celkem
fajn jídlo od China Eastern Airlines. V Siem Reap přistáváme asi
v 22:30 Kambodžské času (18:30 v ČR), čeká na nás řidič z
hotelu a začínáme poznávat Kambodžu.
Komentáře
Okomentovat