Island den 9: Západ

Pátek 23.5.2014

V pátek nás čekal poslední den před Reykjavíkem. Nejdřív jsme plánovali, že bychom jeli na poloostrov Snaefellbaer na východě. První, co jsme navštívili, byl menší vodopád Glanni, kam nás zavedla keška. Kvůli té jsem si teda trochu odřela koleno, jak jsem bloudila mezi šutry a křovím, ale našla jsem. Vodopády, spíš fossíčky (malé vodopády) byly spíš takové splavy, ale zajímavý byl přechod pro ryby.

Abychom dojeli na poloostrov Snaefellbaer , museli jsme nejdřív dojet do města Borgarnes, které je asi hodinu od Reykjavíku. V Borgarnes jsme vyhlíželi ubytování, protože tábořiště u hlavní cesty se nám moc nezdálo a navíc jsme nechtěli mít mokré stany, když by pršelo, protože už bychom je neměli kde usušit. Našli jsme jeden hostel za přijatelnou cenu, na recepci však nikdo nebyl, ale počítali jsme s ním na večer. V plánu byl i průvodcem doporučovaný oběd=rybí bufet v místním hotelu, ale byla však stále mimosezóna a restaurace ještě nefungovala. Zašli jsme okouknout i místní bazén, kdybychom se večer chtěli koupat, nakonec se však okolnosti změnily….

Změnili jsme i plán cesty, na poloostrov to bylo docela daleko, tak jsme se rozhodli zůstat poblíž a navštívit „menší“ zajímavosti v okolí směrem k městu Reykholt. Měli jsme fajn místního průvodce – brožurku, kde bylo hodně tipů. První zajímavostí byly Trolí vodopády, opět to byly jen takové malé „vodopádíčky“, u kterých prý jde v létě pozorovat skákající lososy. My to štěstí neměli. Zastávku jsme si však užili, protože kolem se stavěli návštěvnické trasy s motivy trolů. Byly určené hlavně pro děti, ale s papuchálčími čepicemi jsme se na nich vyblbli i my.

Trollafossar

Trollafossar

 Dál jsme pokračovali k Deildartunguhver, což je nejrozlehlejší geotermální pramen v Evropě. Tam nás zaujal hlavně přítulnej (ale taky trochu prodejnej J) pes a rajčata vypěstovaná v místních sklenících prodávaná stylem: dej nám 200ISK do kasičky a vem si J A byly fakt výtečný! A pramen nečekaně smrděl a čadil na sto honů.

Deildartunguhver

Deildartunguhver

Další zastávkou byly vodopády Hraunfossar a Barnafoss (Lávové a Dětské vodopády). Hraunfossar nebyly žádné mohutné vysoké vodopády, ale tekly tak „odnikud“. Vypadalo to, že tečou snad ze skály. Navíc voda byla naprosto průzračná a krásně modrá. Barnafoss byly snad úplně bílé, vypadalo to, že je to jen pěna, jak se ta voda valila. 

Hraunfossar

Barnafoss

Dál jsme se rozhodli, že vyzkoušíme lávovou jeskyni Fljotstunga, ke které se však dalo dostat jen po štěrkovačce – tam sice naše auto smělo, ale vždy jsme jezdili dost opatrně. Konečně jsme našli statek, kde jsou prohlídky, ale málem se nevyškrábali do toho kopce, na kterém stál. Na prohlídku jsme chvíli čekali a pak jsme vyrazili. Jeskyně byla o kus dál, kam jsme měli jet auty. Průvodce v malém terénním autě docela spěchal, tak jsme měli docela co dělat, abychom je na rozbité cestě stíhali. U vstupu jsme dostali helmy a čelovky a vyrazili do jeskyně. Byl to docela zážitek, jít tunelem, který vytvořila láva. Museli jsme našlapovat dost opatrně, místy byl na zemi led. Došli jsme až do ledové městečka, kde každý rok „vyrostou“ ledové stalagmity. Průvodce Alex, Australan, byl fajn, mluvil srozumitelně a jeho projev přidal prohlídce ještě víc šťávy.

 Cestou po štěrkovačce nazpět jsme už nemuseli spěchat, ale i tak jsme na další zastávce zjistili, že jsme píchli přední kolo. Takže plánované koupání u Snorriho jezírka padlo (Snorri byl islandský kronikář/literát a toho jezírko mělo být snad nejstarší kamennou stavbou na Islandu. No, voda byla docela studená a hned vedle stála nějaká administrativní budova, takže ne moc vhodné pro koupání). Naštěstí kluci zvládli vyměnit kolo a do Borgarnes jsme dojeli na rezervu. Ještě jsme volali do půjčovny, co máme dělat, tam nám jen řekli, že to pojištění nekryje a že to máme nechat spravit. V Borgarnes jsme tedy sháněli servis. V pátek večer už byl zavřenej, ale dovolali jsme se mechanikovi a domluvili jsme se ním (přestože je v sobotu běžně zavřeno) na opravu v sobotu dopoledne.

Pak jsme se tedy jeli ubytovat do hostelu (dvoulůžkové pokoje, sdílená koupelna, dobře vybavené kuchyně, celkově fajn) a uvařili večeři. Objevili jsme krabici „share food“ – krabici na sdílené jídlo, které už nechcete a můžete ho nechat jiným. Ve sprše jsme trochu bojovali s příliš horkou a smradlavou vodou, ale jinak OK. Večer pršelo, tak jsme byli rádi za hostel. Celý den (až na ten defekt) byl nakonec pěknej, nejdřív jsem to ani nečekala, ale jeskyně a Hraunfossar a Barnafoss byly špičkové.