Neděle 18.5.
V neděli nás přivítal slunečný den u vodopádu
Skogafoss. Už jsme balení docela doladili a odjížděli tak kolem 10hod. Ráno
jsme zamířili do Skogar Folk Museum, které je hned vedle kempu. V muzeu
jsme šli jen do venkovní expozice, kde jsou slavné domy s travnatou střechou,
stará škola a celkově ukázka bydlení v minulém a dřívějších staletích. Poté
už jsme zamířili kousek zpátky na západ, do návštěvnického centra Eyjafjallajokull.
V centru tedy prodávají hlavně suvenýry, včetně ptákovin typu popel ze
sopky (ve skleničkách Ikea), ale zajímavější je film, který se neustále
promítá. Popisuje příběh rodiny, která vlastní farmu a to, jak jí zasáhl výbuch
v roce 2010. No, neříkám, že bych to nechtěla zažít, ale pro místní to
muselo být fakt strašné, nevědět co bude, ve dne šero kvůli všemu tom prachu.
Po filmu jsme viděli, že majitel farmy se mihl v tom obchodě, takže očividně
byl majitel i toho návštěvnického centra, tak na tom asi rejžuje. Ale docela
dobrej nápad.
Potom jsme jeli k městečku Vík, které patří
k nejdeštivějším na Islandu. No, nám většinou svítilo sluníčko, pršelo až
za Víkem. Poblíž jsou 2 zajímavá místa: Reynisdrangar - skupina skalních jehel
v moři a brána Dyrhólaey, námi nazvaný „Brána Smyčka (podle figury
v jivu). Kolem jsou černé pláže, které svou barvu získaly díky popelu.
Když jsem si pak prohlížela fotky, první jsem otáčela pořád dokola a netušila
jsem, jak patří, protože černý „písek“ mě prostě zmátl J Místo to bylo zajímavé, černé
pláže asi jen tak někde člověk neuvidí.
 |
| Černé pláže |
 |
| Brána Smyčka Dyrhólaey |
Ve Víku jsme si zašli na oběd do místní (snad jediné
restaurace), že si dáme něco místního. No, ryby stály v přepočtu 600Kč,
tak jsme se spokojili s burgerem a lososem jako předkrm. (Týden na to doma
v ČR přinesla kolegyně do práce lososa ve stejné úpravě J, je to nějaký severský
tradiční způsob. Ale já teda uzeného lososa moc nemusím.) Pěkná náhoda byla, že
nás v té restauraci obsluhoval Slovák J
Na Jihu jsme pořád vyhlíželi papuchálky, ale bohužel. Ten Slovák nám doporučil
jedno místo poblíž, ale tam naše autí bohužel jet nemohlo. O kus dál jsme
potkali místní mládež, jak jde do skal krást ptákům vajíčka, no nevím, jestli
to bylo pro nějakou restauraci… ale moc milí na ty ptáčky nebyli.
 |
| Foss á sidu |
Tak jsme pokračovali dál, kolem několika vodopádů (jména
musím zpětně dohledávat J).
Už nás nějak moc neohromovali, takže když u jednoho pršelo, tak jsme ho jen
vyfotili z auta, ke druhému (Foss á sidu) se pro změnu nedalo jít blíž,
protože byl na soukromém pozemku. Dál jsme pokračovali na
cestě „po sloupech“, postavené tak z důvodu častých povodní/tání ledovce.
Dorazili jsme až k národnímu parku Snæfellsjökull , kde jsme hledali kemp. V průvodci
byl zase trochu renonc – o kempu psali, že je rozlehlý a štěrkový. No, rozlehlý
byl, ale tráva byla všude. Šlo vidět, že jde o oblíbený národní park, protože
návštěvnické centrum a kemp byl fakt velkej a turistickej. Taky to šlo vidět na
cenách – podstatně draží než jinde a hlavně, my už byli rozmazlení a chtěli
jsme mít k dispozici kuchyň a nějaké to teplo J V průvodci psali o kempu
ve vedlejší vesnici (tj. asi 5 km), tak jsme si říkali, že to okouknem a těch
pár km se můžeme druhý den vrátit a jít na výlet po parku. Taky jsme se už
začali připravovat na zimu – u NP byla pěkná kosa.
Druhý kemp jsme našli snadno, u recepce byla cedulka: „Pokud
tady nejsme, jeďte k domu s červenou střechou a dvěma stromy a tam
nás najdete.“ Tak jsme okoukli okolí a kuchyň (vše bylo otevřené, vybavené a
čisté) a jeli se „ubytovat“. Mezitím do kempu přijel jiný pár, Američan a
nějaká cizinka a z předchozího kempu měli stejnej pocit jako my. Vzhledem
k tomu, že ti s sebou měli i cereálie k snídani, tak ti tu
kuchyň faakt potřebovali J
Za ubytko jsme zaplatili 2300 za 2 osoby a šli postavit stany. Kolem bylo
spousta ovcí, tak jsme se s něma chtěli fotit a třeba si je i pohladit,
ale bohužel jsme je vyplašili. Ale aspoň jsme vzali zavděk ovčáckým psem, který
se potuloval kolem. Večer jsme si uvařili, užili si teplou sprchu (hurá, opět
nebyla za peníze) a večer hráli karty. Venku dost pršelo, tak dost, že nám
dokonce zateklo do stanu.
 |
| Ledovec a hory, NP Snæfellsjökull |
Komentáře
Okomentovat