Sobota 17.5.2014
Pokračovali jsme dále na jih: zastavili jsme se na jihu
v industriálním městě Selfoss, abychom doplnili zásoby jídla a poslali
pohledy (které přišly v dost velkém časovém rozptylu do ČR). Potom jsme
z okna auta vyhlíželi sopku Heklu a okoukávali okolné oblast, kde se ve
velkém chovají koně (do té doby jsme viděli zatím hlavně ovce). Potom už jsme
pokračovali do přístavu Bakki, kde jsme nechali auto a nalodili se loď směr
Vestmannské ostrovy. Jedná se o ostrovy sopečného původu, nejmladší z nich
je teprve pár let starý. Obydlený je pouze jediný, Heimaey, pokud tedy
nepočítáme, že snad na každém menším ostrůvku stojí jen tak jeden dům (na
význam jsme nepřišli). Cesta lodí trvala asi 35 minut, pro mě to bylo super,
miluju tohle houpání, Martinovi to úplně nevyhovovalo. Na lodi jsme taky
potkali partu holek, které slavili rozlučku se svobodou jedné z nich,
takže jsme se s nima hromadně objímali a nevím co pak s nima ještě
prováděly Martin s Honzou. Každopádně mely nějaký seznam a vypadalo to
hodně zajímavě J
Vestmannské ostrovy: 1 ostrov= 1 barák |
Na ostrovy jsme se těšili hlavně z toho důvodu, že tam
měly být hejna papuchálků. No, u přístavu nás žádné hejna nevítala, jen jsme se
divili „sebevražedným“ ovcím, které se pásly ve srázu útesu aspoň 100m nad
vodou. Pod útesem bylo pro změnu hodně jeskyní, kam se pořádaly výlety na
člunech. Na jednoho (ano, opravdu jednoho) papuchalka jsme narazili
v místním muzeu, která trochu funguje i jako zvířecí nemocnice. Papuchálčí
mládě „Toti“ bylo naprosto úúúžasné! Mohli jsme si ho chovat, hladit, seděl nám
na rameni, kloval nás i papuchálčí čepici. Fotek jsme udělali snad sto.
V muzeu byl i dospělý vycpaný papuchalek, spousta potvor a živých ryb,
které bychom opravdu neradi potkali ve vodě. Dál jsme se šli projít po městečku
a hledali jsme pozůstatky sopečné erupce, takzvané „Pompeje severu“. No, až
jsme je našli, tak jsme na informační tabuli zjistili, že jsou uložené uvnitř
nového muzea, které ještě není otevřeno veřejnosti.
Po svačině a bláznivých fotek u velrybího ocasu jsem dál pokračovali
k starému kostelu, který Islanďanům věnovali Norové k 1000iletému
výročí křesťanství. Kostel byl tak starý, že byl ukryt ještě uprostřed jednoho
kostela. Potom jsme šli po lávovém poli hledat kešku a už zpátky směrem
k přístavu. Tam jsme objevili obchod se suvenýry, kde měli papuchálčí
čepici, ale už bylo zavřeno! L
Tak jsme si aspoň v supermarketu koupili islandské „pivo“ Viking (Pivo
dávám do uvozovek, protože běžná jsou lehká piva s 2% alkoholu) a jeli
lodí zpátky na Island.
Seljalandsfoss |
Hned u odbočky k ostrovům jsme se zastavili u vodopádu Gljúfrafoss
a Seljalandsfoss, jeden z mála, kde se dalo jít i „za“ vodopád. To jsme
tedy neriskovali, protože jsme nechtěli sušit bundy ve stanu/v autě. Jinak celý
den jsme měli slunečno, na ostrově docela foukalo, ale jinak super!
Uvažovali jsme, že bysme se jeli ještě koupat do bazénu
z chytré knížky, ale po chvíli jsme to zavrhli, nechtěli jsme do kempu
přijet moc pozdě. Ne že by tedy byl problém s tmou, to na Islandu
v létě nehrozí J
Pak už jsme pokračovali k vesničce Skogar, kde u
vodopádu Skogafoss začíná slavný trek Firmmvorduháls. Ten jsme bohužel jít
nemohli, jelikož nebyl okružní a jelikož ještě nejezdily autobusy, které jezdí
v sezóně, neměli bychom se jak dostat zpět do Skogaru. Celkově na treky
bylo ještě brzo, protože v horách bylo ještě hodně sněhu. Vodopád Skogafoss
byl parádní, kemp byl hned u něj. Po příjezdu jsme si řekli, že musíme nahoru
k vodopádu vystoupat hned, protože druhý den třeba bude pršet (druhý den
ráno nebylo na obloze ani mráčku). Schodů bylo hooodně, ale výhled stál za to.
Shora jsme fotili i stany, ale ty skoro nejdou poznat.
Tenhle večer bylo poprvé a naposled, kdy jsme museli vařit
venku, kemp neměl svou vlastní kuchyň, jen lavičky u koupelny. Sprchy byli asi
placené, lidí tam moc nebylo, ale věřím, že v létě tam bývá narváno a to
to zázemí nemusí stíhat… Každopádně spaní u vodopádu bylo fajn (jen trochu
foukalo), jen Martin to okomenoval, že už by ho na noc mohli vypnout… J
U vodopádu Skogafoss |
U vodopádu Skogafoss, dole naše stany |
Dělám velrybu |
Skogafoss |
Komentáře
Okomentovat