Sobota 24.5.2014 –
neděle 25.5.2014
V sobotu na 10hod ráno jsme byli domluvení
s mechanikem na opravu kola. No, přijeli jsme v 10, v 10:15 jsme
mu volali, v 10:20 zavolal na zpět, že přijede za 15 minut. Přijel
v 10:50 jedním z největších aut, co jsme potkali J Měl sebou i ženu,
jejíž nejlepší kamarádka byla Češka a malýho syna, tak jsme na něj nemohli být
naštvaní za zpoždění. Oprava trvala asi 15 minut a stála nás 2000 Kč..
Pak už jsme vyrazili do Reykjavíku, jeli jsme podvodním
tunelem (snad jediná zpoplatněná silnice, vjezd stál 1000 ISK = 180 Kč) a
hledali hostel Hlemmur square, kde jsme měli zamluvené ubytování na poslední
noc. Hostel byl kousek od centra, hned vedle Muzea penisů :D V hostelu
jsme taky potkali vůbec prvního Čecha, byl to manažer/provozní toho hostelu.
Čekala jsem, že na Islandu potkáme hafo českých turistů a ono nic. Náš pokoj
(teda postele v 16tilůžáku) nebyly ještě připravené, tak jsme si nechali
věci v úschovně a vyrazili do města. Čech nám dal pár tipů, kam zajít.
Nejprve jsme zamířili k památníku ve tvaru vikingské lodě a potom
k budově opery Hofa. Zastavili jsme se na pylsur (hotdog), prý
nejslavnější hotdog na Islandu, který měl i Bill Clinton. No, stejnej hotdog
jako kdekoli jinde na Islandu J
Ale řada tam byla slušná, takže je to asi vážně hit. Potom jsme se prošli
starým přístavem a zamířili k Národními muzeu. Zpětně bych už asi do muzea
nešla, bylo docela daleko a když člověk na muzea moc není, tak ho to nenadchne.
Ale hned vedle byla Reykjavická univerzita a zrovna tam byla nějaká promoce. To
bylo fajn, spousta studentů slavnostně oblečených a k tomu měli námořnické
čapky. A pak zpívali nějakou jejich hymnu či co J
My jsme poblíž hledali kešku, nečekaně byla pod kameny, tak na nás trošku divně
koukali, co jim tam rozebíráme zeď univerzity. Potom jsme šli pěšky k nejznámějšímu
reykjavickému kostelu Hallgrímskirkja. Je to vevnitř jednoduchý, ale zvenku dost
zvláštní vysoký kostel. Je postaven někdy v druhé polovině 20.století,
takže žádná památka, ale jednoznačně je to dominanta města. Varhany průvodce
docela přesně popisoval jako „bojový letoun“. V kostele se dalo výtahem
vyjet na věž a pokud přijdete po 17hod, kdy je pokladna zavřená, tak peníze
necháte v kasičce a půjdou na charitu J
Výhled byl krásný, jak je Reykjavík malý, tak jde vidět snad vše – moře,
ostrovy poblíž, místní letiště. Pak jsme pokračovali k parlamentu a
radnici, která byla u moře a kde u břehu plavaly kachny. A nejen kachny, ve
vodě byl nějakej bláznivej chlapík s čerstvě na růžovo nabarvenýma
vlasama, kterej doplaval ke břehu, tam na něj čekali kámoši a šli někam dál.
Vypadalo to jako zase nějakej způsob rozlučky se svobodou nebo nějaká hra na
výzvy.
 |
| Hallgrímskirkja |
 |
| Hallgrímskirkja |
Potom jsme se docela zasekali v obchodě se suvenýry,
kde jsme vybírali trička s nějakým vtipným nápisem, hrníčky, náušnice
s lávou atd. A všude po Reykjavíku samozřejmě měli papuchálčí čepice J Pak už jsme zamířili
najít nějakou restauraci, kde si dáme nějakou rybičku. Vybírali jsme podle
průvodce nějakou hezkou místní hospůdku s čerstvýma rybama a přijatelnýma
cenama. Nakonec jsme šli do „Sea baron – Baron moře“, kam jsme omylem vešli
zadním vchodem, tak jsme se divili, kde to jsme. Okamžitě nás však našla
servírka a provedla nás přes malou kuchyň do přední části restaurace, kde bylo
narváno, a lidi stáli v řadě na objednávku. Bylo to tedy spíš bistro, kde si
rybu člověk vybral „očima“. Ryby byly servírovány jako špízy, což bylo opravdu
dobré – bez kostí, vše se jen ugrilovalo, takže dodání bylo opravdu rychlé. Jen
jsme moc nevěděli, jakou rybu jíme, dali jsme nějakou bluefish a redfish
(nepřesné názvy, nějaká modrá a červená ryba). V průvodci ještě
vychvalovali humří polévku, takže ta tam taky hodně letěla. Jak ryby nijak
zvlášť nevyhledávám, tak tahle byla fakt dobrá, něco jiného než pangas
z mrazáku J
Pak jsme šli zpátky k hostelu, kde jsme si jen vzali věci
na plavání, nasedli do auta a jeli se koupat. Nečekaně je v Reykjavíku
X možností koupání. Jeli jsme do
největšího areálu, prý trochu turistického, ale byl dobrej! Jen se tam nesmělo
fotit. Bylo tam několik velkých bazénů, tobogán, spousta malých bazénků
s různě horkou vodou a ve velkém bazénu i „hračky“ – míče, prolízačky atd.
Takže jsme hoodně čau strávili s míči u basketbalového koše, který byl nad
vodou. Jen netrefit se a přestřelit míč na trávu bylo dost nepříjemné – vylézt
do té zimy.
Po koupání jsme už jeli zpátky k hostelu, koupili
poslední jídlo a přebalili a znovu zabalili věci do tašek. Spaní
v 16lůžáku bylo nakonec docela OK, jen to vstávání v 5:30 nebylo nic
moc :/ A pak už jsme vyrazili směr Keflavík. Museli jsme ještě natankovat
(abychom auto vrátili s plnou nádrží a v půjčovně nám tedy nic neúčtovali)
a vrátit auto. Týnu s Honzou jsme se všema věcma nechali na letišti
(abychom je nemuseli táhnout z půjčovny) a jeli vrátit autí. Měla jsem
docela strach, jestli s náma nějak nevymetou a nebudou chtít nějaké peníze
navíc za defekt nebo nějakou jinou blbost. Ale v pohodě, slečna jenom
zkontrolovala, jestli jsou všechny kontrolky OK, zda je plná nádrž a není auto
nějak extra podřené. Vnitřní plasty jsme pečlivě otřeli den předem vlhčenýma
kapesníkama a zvenku bylo auto umyté deštěm, tak vše v pořádku.
Po cestě na letiště jsme se stavili u křoví, kde jsme našli
bomby a uložili tam ty naše, vyfotili okolí a uložili GPS souřadnice, abychom
je mohli předat dál a kdo ví, třeba tam vydrží a ještě někomu poslouží. Na
letišti jsme narazili na menší problém – neměli fóliový balící stroj na
zavazadla. Chtěli jsme si nechat zabalit jak krosny, tak i tašku na kolečkách,
ke které byly jen provázkem připevněné karimatky. No, bohužel jsme to museli
zvládnout bez toho. Při odbavení nás opět poslali na speciální kontrolu (kdy
zavazadlo projde rentgenem hned), asi měli podezření, že si ty plynové bomby
Zakázané v letadle) chceme odvést do ČR J
Zavazadla každopádně prošla v pohodě, tak jsme se přesunuli k další
kontrole, kde jsme nejdřív dojedli snídani. Pak, jelikož jsme měli spoustu
času, jsme ještě koukali po nějakých suvenýrech a pak už směr Manchester.
V letiště Manchesteru jsme po minulé zkušenosti měli
docela respekt, přestože jsme měli na přestup asi 5 hodin. Po vyzvednutí
zavazadel jsme si dali jen něco k obědu a pak už vyhlíželi odbavování.
Naštěstí jej otevřeli už 3 hodiny před odletem a tak všechno proběhlo
v pohodě. Jen nastal problém, jak zabít 2 hodiny v odletové hale před
odletem :D Já to vyřešila tak, že jsem usnula na Martinovi, kterému pěkně
zdřevěněly nohy J Pak
už jen odlet, vše ok a večerní přílet do Prahy.
Tak, chci ještě napsat
nějaké celkové shrnutí a zhodnocení Islandu, tak to zase až za chvíli.
Komentáře
Okomentovat