Island den 2: Zlatý okruh

Pátek 16.5.2014

První vstávání, balení a snídaně nám daly docela zabrat, takže jsme vyrazili až v 11:30. Čekal nás cíl všech turistů, takzvaný Zlatý okruh, soubor tří lákavých atrakcí západního Islandu: NP Þingvellir, Geysir a Gullfoss (Zlatý vodopád).

Začali jsme Þingvellirem, kde jsme se prošli kolem řeky až k vyhlídce do okolí (kolem jezero Þingvallavatn, největší přírodní jezero na Islandu a hory, jak jinak).  Þingvellir je však známý hlavně jako místo prvního parlamentu na světě, Althingu, datovaného až do roku 930. V informačním centru jsme hned nakoupili pohledy a zamířili zpátky kolem nejstaršího kostela na Islandu, užili jsme si focení sebe a taky kachen, hledali jsme kešku (jednu jsme našli a vložili jsme travel bug – malý předmět, jemuž jsme dali cíl cestovat s jinými hledači pokladů po severních zemích). Zašli jsme také k prvnímu vodopádu, Öxaráfossu.

První den jsme ještě nebyli úplně zvyklí na islandskou krajinu, tak jsme se divili a hlavně jsme vtipkovali, jak můžou být domy tak roztroušené od sebe, ke mnohým nevede pořádná silnice atp. Po čase nám to přišlo normální. Zamířili jsme tedy ke Geysiru, praotci všech gejsírů. Samotný gejsír Geysir už však moc netryská, dle průvodce ho v minulosti trochu ucpali turisté tím, že do něj házeli šutry, aby ho vyprovokovaly k činnosti. Geysir tryskal až do výšky 60m. No ale jeho menší bratříček, Strokkur, u kterého jsme strávili pěkných pár minut focením a natáčením, je podobně úchvatný. Je to prostě zážitek, jít kolem kouřící země a čekat, až se malé jezírko začne nasávat vodou, jako stahující se srdce a za chvíli vytryskne vodu až do výše nějakých 30 metrů. Jelikož trochu pofukovalo, voda z gejzíru dopadala po větru, tak jsme čekali, jestli nějaký hloupý turista půjde tou stranou a zmokne, ale moc se nám nepoštěstilo. Pak jsme ještě obešli okolí a objevili původní Geysir, u kterého jsem si poprvé zahrála na blázna a imitovala Geysir, což budete moci vidět na videu J)

Poprvé jsme zamířili do velkého krámu se suvenýry, kde mě s Týnou hned uhranuli papuchálci (krásní islandští ptáci, trošku velcí, trošku hloupí a typickým oranžovým zobákem). Jezdí se různě pozorovat, dají se samozřejmě vidět i normálně ve volné přírodě (my bohužel to štěstí neměli), takže je taky používají jako suvenýr v podobě plyšáků, triček, všehomožného včetně čepic. No, a čepici jsme jednu objevili, docela jsme se pro ně nadchli, tak jsme si říkali, že to bude hrozná sranda, když je budeme mít všichni a docela to okoření fotky. Bohužel čepici měli v obchodě jen jednu. Ale nevadilo, koupili jsme ji, střídali jsme se o ni a doufali, že brzo seženeme další tři.

Už jen kousek dál od Geysiru je Gullfoss, Zlatý vodopád, jeden z nejznámějších vodopádů. Počasí se ještě drželo, ale zmokli jsme díky samotnému vodopádu, kapky z něj totiž mají pěkný dosah. Vodopád končí v takové zvláštní roklině, takže nemůžete jít až k jeho konci dole. Byli jsme tedy jen nahoře a viděli jsme, jak úžasně se voda valí dolů. No, nechtěla bych tam spadnout.

Potom už nás dohnal déšť, ale to už jsme naštěstí byli opět v autě namířili si to k Hrunalaug, úžasnému koupání z knížky o termálních koupáních na Islandu (díky Mates!). V autě jsem zjistila mé výhody navigace Garmin, kterou jsem si tedy pořídila hlavně kvůli geocachingu. Přišla jsem na to, že na navigaci jde nastavit režim pro auto, takže navigace uměla přímo navigovat, po kterých silnicích jet, včetně čísel.. po chvíli jsem i našla to, kde zapnout funkci „nenavigovat po nezpevněných cestách“, což bylo pro naší cestu docela zásadní. Posledních pár km k Hrunalaug nás přece jen čekalo po štěrku, ale dalo se to zvládnout. Když jsme přijeli na místo, GPS mi hlásila, že pouhých 100m nebo kolik, je vzdálená keška. No, kdyby GPS uměla říct i kolik výškových metrů to je, tak tuhle keš asi ulovenou nemám. Říkala jsem si, že když je to takovej kousek, že si pro ni doslova zaběhnu. No, tak jsem běželo, běžel a běžela do kopce a keš pořád nikde, zbývalo mi 30 a pořád jsem se nepřibližovala. Hm, tak jsem musela znovu do kopce. Našla jsem, ten výhled na okolí stál opravdu za to. Dole jsem pak při koupání měla pocit v krku, jak na střední po uběhnutí patnáctistovky v rychlém tempu J Koupání bylo moc fajn, tak akorát teplé. Voda tekla přes malou chajdu, kde se dalo převlíct a nechat věci. Naštěstí to bylo pro turisty neznámé místo, ale před i po našem koupání jsme potkali pár místních. Jo a taky to dřív sloužilo jako koupání pro ovce!

Cestou zpátky jsme opět zažili menší rallye a zamířili zase kus na západ do městečka Laugarvatn, kde jsme měli rezervované první ubytování v teple. Bydlení jsme našli hned, naštěstí jsme kolem jeli už odpoledne. Dokonce nás zahlídla i slečna, které jsme měli zaplatit zbytek ubytování. Už jsem se pomalu přestávala divit, že byla oblečené jen po lehku, na to, že venku byla docela kosa. Platit se dalo samozřejmě kartou, jen byl menší problém, že nešla vyjet účtenka. No, nějak jsme to vyřešili a šli si užívat krásného bytu s plně vybavenou kuchyní, teplou sprchou a topením. Co nás rozesmálo, bylo tekutý mýdlo s nápisem „tekuté mýdlo“ na etiketě J Hold Euroshopper (privátní značka Albertu) je i na Islandu. Uvařili jsme si teplé jídlo, nechali uschnout stany a šli konečně trošku dospat časový posun.