V sobotu 22.9.2012 jsme se s Martinem vypravili na "Čtyřlístek zábavy", jak Dopravní podnik svou akci propagoval. Jednalo se o den otevřených dveří (DOD) s doprovodným programem na čtyřech místech: Depo Zličín, budovaná stanice metra A Nemocnice Motol, Vozovna Motol a garáže Řepy.
Krátké shrnutí všech čtyř míst dle letáčku: (sami jsme byli jen na třech, ale o tom později)
1) Ve vozovně Motol (tramvaje) byl Virtuální den - PC hry, laserová střelnice a dětská autoškola
2) Den budoucnosti dopravy v budované stanici metra Motol s prohlídkou stavby metra
3) Kulturní den v garážích Řepy (autobusy) se soutěžemi, divadlem, kouzelníkem a dalšími představeními
4) Adrenalinový den v depu Zličín (metro), kde byla připravena lezecká stěna, trampolíny a další soutěže.
Všechna místa byla propojena zvláštní linkou, autobusem 770, která pendlovala mezi všemi místy, zastavovala i třeba na Bílé Hoře. Jezdila co 5 minut, takže super spojení. Zastávky byly dobře značené, hostesky rozdávali letáčky a vědělo se, kam jít.
My jsme se vydali autem na Zličín, zaparkovali u Metropole a na bus počkali na Zličíně. První zastávkou bylo Depo. Jelikož jsme z domu odcházeli až po poledni, věděli jsme, že všechno nestihneme, takže garáže jsme odpískali hned a tramvaje se uvidí podle času. Při vstupu do depa jsem hned přišla o iluze, když jsem čekala, že uvidím točnu metra. To mě Martin hned vyvedl z omylu, že metro přece nemá točnu! Řídící kabiny má na obou koncích soupravy, tak přece točnu nepotřebuje. No, tak moje celoživotní iluze byla v tahu :-) Vešli jsme tedy do depa a začali okoukávat všechny historické i současné soupravy. Historické byly asi tři, jedno podobné tomu, co znám z Petrohradu, ještě se světly ve vagonech. V každé soupravě byl otevřen pouze první vagón, včetně kabiny strojvedoucího (nevím, jak se říká řidiči metra), spousta dětí si zkoušelo houkat, hlásit stanice atd. Dokonce jsem slyšela komentáře, které jsem v metru ještě neslyšela a snad asi nikdy neuslyším, protože slyšet "Ihned opusťte metro, poslouchejte pokyny pracovníků" atd by za provozu nebylo dvakrát příjemné. Co pár vteřin některé metro zahoukalo tak, že se to rozlíhalo celým depem. Se všemi metry jsme se samozřejmě museli vyfotit :-) Pak už následovala prohlídka nových souprav, které jezdí v současnosti. Áčko, Béčko i trochu jiné Céčko (Opět jsem byla poučena Martinem, že Céčko musí být podstatně lehčí, kvůli průjezdu Nuselským mostem; ale nepoučoval jen Martin, ostuda nevěděl, že první spuštěná linka byla Céčko z Hlaváku, tipoval Áčko). Kolem bylo pár stánků s letáčky a suvenýry, nějaký dispečer, který vysvětloval, jak funguje řídící systém metra atd. No hezky zařízené to měli. Venku před depem bylo nějaké občerstvení, zábava pro děti a hasičské vozy. To jsme jen prolítli, šli na bus a jeli směr Nemocnice Motol.
Jeli jsme opět tím speciálním busem, který jel i kolem garáží Řepy. Ale nebyl čas a autobusy nás tak nelákaly, tak jsme se jen koukli z okýnka (autobusů i lidí tam bylo opravdu dost) a pokračovali jsme k tunelu. U nemocnice Motol jsme vystoupili a šli na delší trasu - prohlídku tunelu. Trasy tedy byly dvě - delší, na 45 minut, vedla tunelem metra. Kratší spočívala pouze v prohlídce stanice seshora. My jsme se tedy vydali na delší trasu, která začínala kus od zastávky. Museli jsme tedy přejít rušnou silnici, jít kolem staveniště až ke vchodu do tunelu. Tam byly opět informační cedule o stavbě metra, vizualizací stanic a dalšími informacemi. Pak už následovala jen cesta tunelem směrem ke stanici. Jednalo se tedy o tunel, který byl jen "koncový", kde se budou metra "otáčet", nebyl to tedy opravdový mezi stanicemi. No, tunel jsme tedy prošli, ale žádný zázrak to nebyl. Došli jsme na jeho konec, viděli jsme vlastně opět autobusovou zastávku, kde jsme vystoupili a dostali jsme se ke stanici metra, kde se ještě pracuje. Z tohoto důvodu se trasa asi nedala udělat průchozí, proto jsme museli jít stejnou cestou nazpět. Ale většina lidí šla tuto trasu, včetně dětí, které každou chvilku zkoušely ozvěnu v tunelu. Udělali jsme pár fotek pod světlem, prošli mokrou bahnitou částí (super, já měla bílé tenisky), obešli staveniště a vrátili se k busovým zastávkám. Zašli jsme si i na první, kratší, trasu - ale ta spočívala pouze v tom, že se přišlo nad stanici a koukalo se na ni znovu seshora. No, celkově jsem čekala trochu víc. V pátek 28.9. je den otevřených dveří v tunelu Blanka, kde je nachystaná pěší trasa z Dejvic do Tróje o délce 5km, tak to bude snad zajímavější - to si nesmíme nechat ujít :-)
Sedli jsme opět na speciální bus (bylo teprve 15hod a DOD byl do 16hod), stíhali jsme ještě tramvajky a jeli teda do vozovny Motol. Ve vozovně byly zaparkovány všechny typy tramvají - od historických, které jezdí každý víkend, přes klasické T3 (nejčastější) po nové "Porsche" a ForCity. Zejména u nových tramvají byly zástupy dětí, které si chtěly vyzkoušet, jaké to je v kabině řidiče. Takže když mě Martin fotil před ForCity, tak děti v kabině zkoušely, jak se ovládá roleta/žaluzie proti sluníčku a další vymoženosti. My jsme zalezli do jedné ze starších typů (zas tak se v tramvajích nevyznám, takže nevím, která přesně to byla), vystáli si krátkou řadu a taky jsme nakoukli do kabiny :-) Martin si zkusil zvonek, hlášení zastávek atd :-) Já jsem si zalezla do kabiny v nějaké historické tramvaji, ale tam se daly zkusit jen pedály, mačkat se nic nesmělo :-/ Po celé vozovně však bylo opět slyšet samé zvonění tramvají :-) Škoda jen, že nebyly otevřeny i vnitřní prostory vozovny, abych viděla, kde tramvaje spinkají... Tak jindy. Součástí této akce byly ještě soutěže, prohlídka řídícího systému a další zábavy v přilehlé střední škole dopravní. To my už jen prolítli a jeli zpátky na Zličín.
Když jsme byli na zpáteční cestě u depa Zličín, tak ještě spousta lidí vystupovala a šla na prohlídku, přestože se mělo za 10 minut končit. Zájem byl opravdu veliký, spousta dětí i dospělých. Zajímavé to bylo, hlavně dobře zorganizované - ten bus, který spojil všechna místa byl opravdu dobrej. Jen se radši nezajímám, kolik takováhle "sranda" stála. Ale stálo to za to :-)
Krátké shrnutí všech čtyř míst dle letáčku: (sami jsme byli jen na třech, ale o tom později)
1) Ve vozovně Motol (tramvaje) byl Virtuální den - PC hry, laserová střelnice a dětská autoškola
2) Den budoucnosti dopravy v budované stanici metra Motol s prohlídkou stavby metra
3) Kulturní den v garážích Řepy (autobusy) se soutěžemi, divadlem, kouzelníkem a dalšími představeními
4) Adrenalinový den v depu Zličín (metro), kde byla připravena lezecká stěna, trampolíny a další soutěže.
Všechna místa byla propojena zvláštní linkou, autobusem 770, která pendlovala mezi všemi místy, zastavovala i třeba na Bílé Hoře. Jezdila co 5 minut, takže super spojení. Zastávky byly dobře značené, hostesky rozdávali letáčky a vědělo se, kam jít.
 |
| Depo Zličín - metro |
My jsme se vydali autem na Zličín, zaparkovali u Metropole a na bus počkali na Zličíně. První zastávkou bylo Depo. Jelikož jsme z domu odcházeli až po poledni, věděli jsme, že všechno nestihneme, takže garáže jsme odpískali hned a tramvaje se uvidí podle času. Při vstupu do depa jsem hned přišla o iluze, když jsem čekala, že uvidím točnu metra. To mě Martin hned vyvedl z omylu, že metro přece nemá točnu! Řídící kabiny má na obou koncích soupravy, tak přece točnu nepotřebuje. No, tak moje celoživotní iluze byla v tahu :-) Vešli jsme tedy do depa a začali okoukávat všechny historické i současné soupravy. Historické byly asi tři, jedno podobné tomu, co znám z Petrohradu, ještě se světly ve vagonech. V každé soupravě byl otevřen pouze první vagón, včetně kabiny strojvedoucího (nevím, jak se říká řidiči metra), spousta dětí si zkoušelo houkat, hlásit stanice atd. Dokonce jsem slyšela komentáře, které jsem v metru ještě neslyšela a snad asi nikdy neuslyším, protože slyšet "Ihned opusťte metro, poslouchejte pokyny pracovníků" atd by za provozu nebylo dvakrát příjemné. Co pár vteřin některé metro zahoukalo tak, že se to rozlíhalo celým depem. Se všemi metry jsme se samozřejmě museli vyfotit :-) Pak už následovala prohlídka nových souprav, které jezdí v současnosti. Áčko, Béčko i trochu jiné Céčko (Opět jsem byla poučena Martinem, že Céčko musí být podstatně lehčí, kvůli průjezdu Nuselským mostem; ale nepoučoval jen Martin, ostuda nevěděl, že první spuštěná linka byla Céčko z Hlaváku, tipoval Áčko). Kolem bylo pár stánků s letáčky a suvenýry, nějaký dispečer, který vysvětloval, jak funguje řídící systém metra atd. No hezky zařízené to měli. Venku před depem bylo nějaké občerstvení, zábava pro děti a hasičské vozy. To jsme jen prolítli, šli na bus a jeli směr Nemocnice Motol.
Jeli jsme opět tím speciálním busem, který jel i kolem garáží Řepy. Ale nebyl čas a autobusy nás tak nelákaly, tak jsme se jen koukli z okýnka (autobusů i lidí tam bylo opravdu dost) a pokračovali jsme k tunelu. U nemocnice Motol jsme vystoupili a šli na delší trasu - prohlídku tunelu. Trasy tedy byly dvě - delší, na 45 minut, vedla tunelem metra. Kratší spočívala pouze v prohlídce stanice seshora. My jsme se tedy vydali na delší trasu, která začínala kus od zastávky. Museli jsme tedy přejít rušnou silnici, jít kolem staveniště až ke vchodu do tunelu. Tam byly opět informační cedule o stavbě metra, vizualizací stanic a dalšími informacemi. Pak už následovala jen cesta tunelem směrem ke stanici. Jednalo se tedy o tunel, který byl jen "koncový", kde se budou metra "otáčet", nebyl to tedy opravdový mezi stanicemi. No, tunel jsme tedy prošli, ale žádný zázrak to nebyl. Došli jsme na jeho konec, viděli jsme vlastně opět autobusovou zastávku, kde jsme vystoupili a dostali jsme se ke stanici metra, kde se ještě pracuje. Z tohoto důvodu se trasa asi nedala udělat průchozí, proto jsme museli jít stejnou cestou nazpět. Ale většina lidí šla tuto trasu, včetně dětí, které každou chvilku zkoušely ozvěnu v tunelu. Udělali jsme pár fotek pod světlem, prošli mokrou bahnitou částí (super, já měla bílé tenisky), obešli staveniště a vrátili se k busovým zastávkám. Zašli jsme si i na první, kratší, trasu - ale ta spočívala pouze v tom, že se přišlo nad stanici a koukalo se na ni znovu seshora. No, celkově jsem čekala trochu víc. V pátek 28.9. je den otevřených dveří v tunelu Blanka, kde je nachystaná pěší trasa z Dejvic do Tróje o délce 5km, tak to bude snad zajímavější - to si nesmíme nechat ujít :-)
 |
| Tunel u budoucího metra Motol |
 |
| Stanice metra Motol - v tom tunelu v pozadí jsme byli |
Sedli jsme opět na speciální bus (bylo teprve 15hod a DOD byl do 16hod), stíhali jsme ještě tramvajky a jeli teda do vozovny Motol. Ve vozovně byly zaparkovány všechny typy tramvají - od historických, které jezdí každý víkend, přes klasické T3 (nejčastější) po nové "Porsche" a ForCity. Zejména u nových tramvají byly zástupy dětí, které si chtěly vyzkoušet, jaké to je v kabině řidiče. Takže když mě Martin fotil před ForCity, tak děti v kabině zkoušely, jak se ovládá roleta/žaluzie proti sluníčku a další vymoženosti. My jsme zalezli do jedné ze starších typů (zas tak se v tramvajích nevyznám, takže nevím, která přesně to byla), vystáli si krátkou řadu a taky jsme nakoukli do kabiny :-) Martin si zkusil zvonek, hlášení zastávek atd :-) Já jsem si zalezla do kabiny v nějaké historické tramvaji, ale tam se daly zkusit jen pedály, mačkat se nic nesmělo :-/ Po celé vozovně však bylo opět slyšet samé zvonění tramvají :-) Škoda jen, že nebyly otevřeny i vnitřní prostory vozovny, abych viděla, kde tramvaje spinkají... Tak jindy. Součástí této akce byly ještě soutěže, prohlídka řídícího systému a další zábavy v přilehlé střední škole dopravní. To my už jen prolítli a jeli zpátky na Zličín.
 |
| Vozovna Motol |
 |
| Vozovna Motol |
Když jsme byli na zpáteční cestě u depa Zličín, tak ještě spousta lidí vystupovala a šla na prohlídku, přestože se mělo za 10 minut končit. Zájem byl opravdu veliký, spousta dětí i dospělých. Zajímavé to bylo, hlavně dobře zorganizované - ten bus, který spojil všechna místa byl opravdu dobrej. Jen se radši nezajímám, kolik takováhle "sranda" stála. Ale stálo to za to :-)
Kontrolní otázky, Oži:
OdpovědětVymazat1) ad: lehké soupravy metra jezdí Nuselským mostem...
copak ti stavaři neumějí postavit Nuselský most takový, aby v klidu unesl běžnou soupravu metra? Hm, asi to umějí... Tak proč tedy by tam měli jezdit jen ty odlehčené soupravy? A jaké soupravy (lehké či těžké) jezdily na trase C přes Nuselský most při otevření metra v 70tých letech?
2) proč je stanice Vyšehrad s bočními nástupišti - a tedy proč není s ostrovním nástupištěm, tak jako je většina stanic z ostrovním nástupištěm?
3) proč je stanice Hlavní nádraží s bočními nástupišti - a tedy proč není s ostrovním nástupištěm, tak jako je většina stanic z ostrovním nástupištěm?
:-)
L.
1) To se prý týká nových souprav, které jezdí od roku 1998. Prý kvůli tomu, aby se Nuselák nepoškozoval a že mu to víc prospěje či co. V tom depu byly technické specifikace jednotlivých souprav a ty nové byly o něco lehčí.
OdpovědětVymazatOtázkama 2) a 3) mě nenachytáš, přece jenom si něco z Tvého vyprávění pamatuju :-) Na Vyšehradu protože metro nemá dost prostoru po výjezdu z Nuseláku na to, aby se "rozpojilo" a aby tak vznikl prostor pro nástupiště. Na Hlaváku to je proto, že to je první budovaná stanice a tam se ještě uvažovalo o podzemní tramvaji - viz článek http://praha.idnes.cz/stavba-podpovrchove-tramvaje-zacala-pred-46-lety-nakonec-vzniklo-metro-1z3-/praha-zpravy.aspx?c=A120106_104335_praha-zpravy_ab ale, v něm nepíšou, že tramvaj byla zamítnuta z důvodu toho, že metro měli v SSSR.. :)
No jo, pamatuješ si to dobře:-). Nebo téměř přesně. Totiž i ten Nuselák byl původně dimenzovaný a stavěný na zatížení "lehkou" tramvají (podpovrchovou) a nikoliv těžším vlakem metra. Když se posléze změnily záměry z tramvaje na metro, byl Nuselák dodatečně zasilovaný. A my pamětníci vzpomeneme, že v metropravěku jezdily ty těžké vozy metra v Nuseláku doslova krokem, aby se most nepřetěžoval dynamickým namáháním od rychle jedoucího vlaku. Později, když byly dodány nové lehčí vozy, začaly jezdit přednostně na trase C a jezdily už rychleji i v Nuseláku
Vymazat