Do Stockholmu jsme dorazili za slunečného rána, s pár švédskými korunami v kapse a hned nás čekalo překvapení. Lístek na autobus se dá koupit pouze v automatu, ne u řidiče (což nám řidič ochotně anglicky vysvětlil). Problém však byl, že u automatu nefungovalo placení kartou, takže pouze hotově – a to mincemi. My u sebe měly jen papírovky a v žádný obchod na rozměnění v nedohlednu. Tak jsme vytáhly mapy a šly asi 15 minut směrem na metro (ještě se jim to nazývá nějak jinak než metro, nějak na T, takže značka na mapě není „M“, ale „T“).
Když už jsme si nebyly jisté, jestli jdeme dobře, tak jsme zeptaly. Chlápek se psem, asi kolem čtyřicítky: (překládám z angličtiny)
My: „Dobrý den, mluvíte prosím anglicky?“
On: „Ne, nemluvím…“ „No, I don’t“
My: koukáme na něj, to jako fakt nemluví, když nám anglicky odpovídá?
On: když viděl naše výrazy, tak se usmál a řekl: Samozřejmě, že umím anglicky!
My: Můžete nám poradit, kde je nejbližší metro stanice?
No a pak nám krásnou angličtinou poradil, kam jít a že je to asi 100 metrů. Tak jsme to ještě chvíli rozebírali, jak nám vysmátej odpověděl, že samozřejmě mluví anglicky :-D No, ušly jsme daleko víc než 100 metrů a radši jsme se ptaly znova. Podobný chlápek, s kočárkem, zase mluví hezky anglicky a zase nám řekne, že je to 100 metrů :-D No, naštěstí to už sto metrů bylo J
Vlezeme tedy do metra a chceme si koupit lístek. Na ten automat hledíme jak z jara, protože nejlevnější lístek stojí 36 korun. Ehm, švédských korun (SEK). Teď bych měla dodat, že jedna švédská koruna je asi 2,82 Kč. Vítejte ve Švédsku. Ceny tu jsou krásné = stejné jako v ČR, ale jen pokud zapomenete, že to je ve švédských korunách a ne v českých! No mazec. Musím tedy uznat, že jsme byly jen centru, ale i tak: malé obchody (sítě, něco jako v ČR na nádražích) chtěli za půl litru vody přes 20 SEK. Každopádně v metru měli víc typů lístků, různé zóny, tak jsme se zeptaly paní za okýnkem (dozor). V tu chvíli už jsme nebyly tak překvapené, že nám v pohodě odpovídá anglicky, už jsme si na to docela zvykly :-D Takže jsme vyplázly skoro 100Kč za nějaké 4 stanice metrem (jinak hezké, tiché, moderní) a dojely jsme do historického centra Gamla Stan.
 |
| Riddarholm |
V Gamla Stanu jsme šly nejdříve na ostrov Riddarholmen, kde jsme obhlédly katedrálu Riddarholm (krásná špice), vyfotily se jako praví turisti se švédskými vlajkami a pak zamířili do historického centra Gamla Stanu. Došly jsme ke Královskému paláci, dovnitř se však zrovna tento víkend jít nedalo. Jinak fotky korunní princezny Viktorie (loni se vdávala) jsou vidět na každém rohu. Staré město je pěkné, spousta uliček, nahoru dolů, hodně kostelů, vánoční trh atp. S tím samozřejmě souvisí spousta turistů a suvenýrů. Jinak ani jsem moc neviděla, že by uváděli ceny v eurech, i když je asi akceptují. My jsme si nakonec ještě nějaké švédské koruny vyměnily, i když jsme na tom pěkně prodělaly, když jsme se dopředu nezeptaly, jaký je manipulační poplatek L No co už.
Z Gamla Stanu jsme šly kolem Radnice a budovy Parlamentu do centra. Centrum je docela moderní, hodně odlišné od Starého města. Přes to tu jsou i významné staré budovy, např. divadlo a opera. Město je samozřejmě krásně vánočně vyzdobené, i když sníh teda chyběl, ale ledová plocha na bruslení ne J
Procházkou po pobřeží jsme se dostaly na ostrov Djugarden, kde se nachází skanzen a muzea. Skanzen jsme už nestíhaly, tak jsme zvolily jít jen do Vasa muzea. Věděly jsme, že to je známé námořní muzeum, ale nic víc. Samotná budova muzea nás zvenčí dost překvapila, já to přirovnala k nějaké socialistické horské chatě, něco jako Labská bouda. Vasa je nejnavštěvovanější muzeum ve Švédsku a po jeho návštěvě chápu proč. Sice je muzeum zpoplatněné (pro studenty 80 SEK = 230Kč), ale cena odpovídá tomu, co muzeum nabízí.
Vasa je válečná plachetnice postavená pro válku s Polskem. Dokončena byla v roce 1628 (její stavba trvala pouhé 2 roky) a stala se největší švédskou válečnou lodí toho času. Avšak po 30 minutách její první plavby ze Stockholmu se potopila. Dlouho se nevědělo, kde vůbec je. O 333 let později, tedy v roce 1961, byla vyzdvižena a až do roku 1988 restaurována. Teď má své vlastní muzeum. Když píšu vlastní, tak myslím opravdu vlastní – nic, co by nesouviselo s Vasou, v muzeu nenajdete. Proč je tak speciální? Skoro celé muzeum zabírá pouze tahle loď, která je z 95% originál! Pouhých 5 procent jsou nové díly, zejména stěžně. Nové části jsou vyrobeny ze světlého dřeva, aby se odlišily od tmavého dřeva původní Vasy. Muzeum má 6 pater, dá se projít kolem Vasy z různých výšek. Na každém podlaží jsou doprovodné výstavy, např. život na lodi, stavění lodí, Švédsko v roce 1928 atp. Dokonce jsou tu vystavené i původní plachty. Už jako bonus působí například kino, kde každou půlhodinu vysílají film o historii a zejména restaurování lodi nebo prohlídky s průvodcem v angličtině, vše bez dalších poplatků. Samozřejmostí jsou šatny, skříňky a obchod, kde se dá najít koupit spousta ptákovin s motivem Vasy J
V muzeu jsme strávily asi 2 hodiny a pak už šly večerním Stockholmem zpátky do centra. Hledaly jsme nějaké potraviny, kde bychom mohly co nejlevněji (pokud to je ve Stockholmu možné) nakoupit něco k večeři. No, to se nám vážně nepodařilo. Ty ceny byly jak v ČR, jen nebyly v českých korunách, ale ve švédských :-D Jogurt za 14 „korun“ v krámku v centru ujde, ale za 14 švédských korun (asi 40 českých) to je fakt neskutečně drahé. No něco jsme draze sehnaly v těch malých krámcích, protože supermarket jsme prostě nenašly, utratily jsme tedy poslední švédské koruny, za metro už zaplatily kartou a vezly jsme se k lodičce J
Jinak Stockholm byl úžasnej – historické centrum i moderní část, vše u přístavu a moře! Ale ráda bych tam zůstala 2 dny, abychom ho prošly celý.
Komentáře
Okomentovat