Náš původní cestovní plán byl, že pojedeme s Verčou do Helsinek (a později do Tallinnu) busem nebo maršrutkou přes noc, přes den si projdeme Helsinki a přes noc pojedeme zpátky, ale kvůli časovému posunu (v Helsinkách jsou o 2 hodiny méně než v Petrohradu a o jednu hodinu více než v ČR) bychom do Helsinek dojely uprostřed noci a jelikož se nám nechtělo platit za ubytování, tak tento plán padl.
Já už nějakou dobu básnila o plavbě St. Peter Line: v noci se přejíždí z města do města, ráno se zakotví v přístavu a přes den se můžou projít zmíněná města. Tak jsme se nakonec rozhodly a koupily si kajutu J No, zvolily jsme nejlevnější variantu pro 2 osoby: 2 lůžková kajuta („under car deck“ – kajuta umístěná na palubě, která je ještě pod palubou pod auta). Za kajutu jsme platily 279 eur (300 eur je normální cena, my jsme to nějak zvládly zabookovat online, tak jsme měly slevu. Ale byl to boj to koupit). Takže 140 euro na osobu, v přepočtu nějakých 3500Kč za plavbu (jídlo nebylo v ceně). Což vycházelo docela hezky, protože busem do Helsinek a do Tallinnu by to vyšlo podobně a lodička nabízela komfortnější ubytování než spaní v autobusech. A do Stockholmu bychom se pravděpodobně nedostaly vůbec. Kdybychom byly čtyři lidi, tak nás to vyjde na polovinu, protože čtyřlůžková kajuta stojí stejně (taky 300 euro). Ale co už, i tak to bylo docela dobré.
Plán byl tedy takový: čtvrtek 8.12. v podvečer nalodění na naši lodičku Princess Anastasia (s Verčou používáme pořád termín lodička), odjezd byl sice až v 9, ale musely jsme jít na check-in, přejít pasovku, takže jsme šly s pár hodinovým předstihem. K mému údivu šel check-in jako po másle: po koupi nám došel pouze jeden mail s pár řádkovým PDFkem, které potvrzovalo, že jsme zaplatili a že to je i lístek na loď. Jelikož jsem měla ještě nějaké dotazy, tak jsem na St.Peter Line psala mail, ale nikdo na něj neodpověděl… takže na check-inu nám dali boarding pass, který rovněž fungoval jako klíč od kajuty a pak už jsme šly stát řadu na pasovku. Úřednice, u které stála Verča, měla trochu problémy, z toho, co jsme pochopily, tak ještě nikdy neviděla vícevstupní studentská víza, tak moc nevěděla, co s tím dělat J ale všechno bylo v pohodě a už jsme cupitaly k lodičce. V Petrohradu jsme jako na jediném místě nastupovali po schodech (jindy jsme šly „rukávem“), takže jsme si ji pořádně prohlédly zvenku J Jelikož jsme nechtěly utrácet za jídlo na lodičce (nabízeli tam polopenze nebo se dalo stravovat několika v restauracích), tak jsme řešily, jak tam propašovat vlastní jídlo. Věděly jsme, že se zavazadla skenují, tak bylo docela sranda řešit, kam dáme sušenky a kam chleba atd J nakonec většina jídla prošlo skenerem, ale nikdo to neřešil. Co jsme si koupili v dalších městech bylo taky v pohodě, později skenery už vůbec nepoužili.
Kajuta byla malá (8,5 m2), ale fajná. Mile nás překvapilo, že přestože jsme byli v té nejlevnější, tak byla hezky vybavená (ručníky, mýdla, kelímky atp) a vše fungovalo (lampičky, rádio, zásuvka, voda v pohodě); okno jsme samozřejmě neměly. V noci tedy byla pekelná tma, ale v poho. Hlavně ty postele byly oproti těm kolejním úžasně pohodlné. 
Večer jsme byly na horní palubě a koukaly jsme na odplutí, potkaly jsme další Čechy (ty, s kterými jsem byla v Pavlovsku a Gatčině) a šly jsme obejít i venkovní paluby: s mým strachem z hloubek to byl docela zážitek, ale super! Teda až na tu zimu – bylo plus, ale hold jak to „fičí“, tak bylo chladno. Bylo krásné koukat, jak pomalu opouštíme Petrohrad. Později jsme koukaly ještě vevnitř a odhadovaly jsme, že jedeme kolem dálnice na Krondštad (ostrov a bývalá námořní základna kus od Petrohradu). Vedle nás stál nějaký ruský tatínek se synkem a zrovna říkal: „tohle je poslední maják a tak končí Petěrburg“ (nebo tak nějak). Takže... míříme do Helsinek J))
Komentáře
Okomentovat