Poslední 2 týdny patřili zase k top dnům. Zůstala jsem pár dnů v Oděse, nakonec jsem zůstala bydlet v hostelu, protože ta k*áva Louisa (a to mluvím slušně, v angličtině jsem ji nazývala slovem začínajícím na b, který se rýmuje s mitch.. J), vedoucí projektu, mi řekla, že když už jsem skončila (skončila o 3 dny dřív než jsem původně měla), tak mi nemusí shánět ubytování… No naštěstí jiní aiesecáři jsou fajn lidi, tak se snažili mi/nám pomáhat a hlavně jsme samostatní lidi, takže jsme nakonec našli pohodovej hostel v centru Oděsy, kde jsme zůstali, zašli pařit s dalšíma lidma, co jsme tam poznali… V pátek 15.7. jsme šli opět do klubu Itaka, druhý den odjížděla Sofia, takže to byla taková její byebye-party.
V sobotu pro nás Ola udělala cooking day: já jsem nakonec Česko reprezentova bramborákama, Anand udělal nějaké Chicken Curry, Aisa a Fanny udělala festovně pálivou rýži na indonéský způsob, Ola uvařila ukrajinské vareniky, pak přišly ještě Polky a Rumunka Ofe, které donesly nějaké lečo, pak nějaké sladké jídlo (něco jako bramborové knedlíčky – tedy abych to dle Pelíšků uvedla na správnou míru – noky obalené ve skořici, které se jedly s rozpuštěným máslem a smetanou), vím, že ten název znám, ale nepamatuju si jo :-D Každopádně to bylo moc fajn (a taky moc chutný), ingredience jsme nakupovali na tradičních trzích (nic tak zprofanovaného jako české farmářské trhy), prostě tržiště, kdy ingredience seženete levněji. Jen jsem teda byla překvapená z toho, jaká je úroveň bydlení na Ukrajině – byla jsem v bytě u Oly a Viky, bydlí z centra na klasickém sídlišti, ale ta úroveň… nejde ani o to, že by neměli vybavení (třeba pekárna chleba není žádná novinka), ale to že je naskládané jedno přes druhé, špinavé, neuspořádané… no u takových normálních rodin jsem čekala teda víc. Večer jsme klasicky zašli na Černigivské nefiltrované no StarPizza, potkali se s dalšíma aiesecářema, pohoda.
V neděli 17.7. jsem s dvěma Polkama jela na pevnost Bilhorod-Dnistrovskyi, která je asi 80km od Oděsy. Prý je to nestarší pevnost na Ukrajině, docela majestátní dílo. Tam se taky projevila užitečnost toho, že člověk je AIESECer – v Bilhorodu nás počkala Nasťa, dalí aiesecářka, která nás tam ráda provedla. Odpoledne jsem ty dvě Polky dovedla na Maroušku 51 směr Cholodna Balka – ano, tyto 2 holky jely místo mě a Fanny do „mého“ kempu. Gosia (tady se projevilo, jak je svět malej – Gosia znala Soňu (ahoj Soni J ), se kterou se poznala loni na stáži v Turecku) byla nejenergičtější holka, kterou jsem kdy poznala, dokázala pařit jak o život celou noc :D . Celou dobu sršela optimismem a nadšením, přestože věděla, do jakého kempu jde a já jim popsala, jaké to tam bylo. No druhý den jsem jí napsala sms, jaké to na kempu je a dostalo se mi odpovědi asi takovéhle: „Jak mi to Louisa mohla udělat? Je to tu hrozné, celý den brečím, asi začnu brát nějaké prášky, chci pryč…“ No zajímavé. Druhá Polka Marika mi za týden psala sms, že s aiesecem Oděsa končí a jestli ji můžu poradit nějaké levné ubytování v Oděse :-D No ten večer jsem si sama prošla město, monument obětem války (mnou přejmenovaný na Washington monument – prostě jehlan jako v D.C.), dál Ševčenko park, kolem stadionu a delfinária na pláž, pak lanovkou zpátky k tramvaji. Pak jsem se zas trochu střetla s ukrajinskou nelogikou: od pláže jsem chtěla jet tramvají k nádraží. Tramvaj jezdí z Arkadie přes vokzal na autovokzal a zpět. Jelikož jsem na tom místě byla poprvé, tak jsem logicky po českém způsobu sedla do tramvaje, která měla na čelním skle napsáno autovokzal, což jsem předpokládala, že je konečná. Ale ne, na Ukrajině na tramvaj napíší první stanici (teda nevím, k čemu je dobrý vědět odkud tramvaj jeden, přijde mi užitečnější vědět, kam jede), takže jsem jela blbě. Naštěstí jsem sedla do nové tramvaje, kde měli plánek zastávek a hlásili, která je následující, tak jsem po chvíli vypadla a ani nezaplatila tu 1,25 hřivny (zdražili z 1 hřivny na 1,25, takže jízd tramvají už stojí necelé 3 koruny :-D ). Pak už jsem teda dojela na vokzal a dál do centra.
Druhý den RÁNO měl přijet Nutash a měli jsme něco podniknout, tak jsem si říkala fajn, nepojedu na nákupy na Sedmý kilometr, stejně mě od toho zrazovali, že to za moc nestojí a nechtěla jsem utrácet (a taky jsem už tak měla plnou krosnu a to jsem ještě nekoupila suvenýry a dárky :D). No z Nutashových 10 hodin dopoledne se nakonec vyklubalo půl čtvrté odpoledne, tak jsme po neúspěšném pokusu najít čínskou restauraci skončili na divné pizzobuchtě a zašli na Ferris Wheel (ruské kolo) a kouknout na pláže.
V úterý to už Aisa zabalila na kempu a přijela do Oděsy a byla na mě tak hodná, že se mnou jela do Illichivsku (asi hoďku od Oděsy), do města s krásnými plážemi. Musela jsem tehdy být ironická, že podle Acceptance note to byl oficiálně předposlední den mé stáže a já se konečně vykoupala v Černém moři… Večer jsme zase byli v City Garden (centrum Oděsy s takovou promenádou, parkem), na večeři v bistru BonFile, na černigivské v StarPizza, pak ještě v TopSendwich nebo kde to. Tady těch bister a hospůdek se zahrádkama je v Oděse plné centrum, docela turistické, stojí to za to, jen tak si posedět, někde se dá objednat vodnice, pohoda.
Komentáře
Okomentovat