Pfff. Vážně bych nemohla být novinářka, protože psát pravidelně u mě prostě nepřipadá v úvahu. Pak to dopadá takhle – píšu další část blogu poslední večer v kempu.
Těch 5 týdnů tady uběhlo docela rychle. Nebylo to špatný, ale rozhodně jsem očekávala víc práce, víc zapojení se. Ještě že existují víkendy! Moje tělo se mnou teda musí nesouhlasit, protože v průběhu týdne tady pravidelně spím, nepiju a jím tak nějak střídmě (protože to jídlo tu se moc jíst nedá a utrácet peníze za jídlo se mi nechce), za to o víkendu, to přichází dobré jídlo, alkohol a proflámované noci. Nad tím vším však je ten úžasnej pocit, kdy trávím čas s lidma s celýho světa, líbí se mi ty mezinárodní nedorozumění, jak jde skoro na každém vidět, z kterého kouta světa je. Horší na tom je, že vím, že se blíží konec a už teď vím, jak mi ti lidi budou chybět. Až teď jsem pochopila, jak se cítí všichni erasmáci, když po pár měsících strávených na zahraniční škole opouští svoje přátele.
Minulý víkend jsme vyrazili do Kyjeva, tak nějak jsem se ujala organizace a stálo mě to hodně nervů a peněz za kredit, jelikož naše malá skupinka se rozrostla na 20 lidí. Pokud to mám vzít geograficky, tak: stále tu máme Brazílii, Mexiko, Indonésii, Indii, Turecko a Řecko, přibyla další várka Indů, pak Vietnam, Čína, Rumunsko, Polsko, Maroko, Estonsko, Rusko, Gruzie. Hehe, zrovna jsem si uvědomila, že to rozdělení odpovídá i demograficky, nejvíc lidí je tu z Číny a Indie a já jsem tu jedna z mála, která tu je jako jediná ze své země. Ale i v takovém počtu to opět stálo za to, zamilovala jsem se do nočního cestování vlakem, vážně mě to baví. Bylo krásný přesvědčovat „naše kluky“, teda zejména Indy a Turka, že ve vlaku se opravdu smí veřejně pít! Samozřejmě mi nevěřili, a jelikož jsme nechtěli pít v naší kóji, kde seděla starší paní s vnoučkem (nechtěli jsme pít – jen pivo – před dítětem), tak jsme zkusili jít pít do předsíňky u záchodu záchod. Takže potom, co jsme se asi 5 lidí namačkali k záchodu, odkud jsme byli vyhozeni vlak vedoucím, paní v naší kóji pochopila, o co nám jde a dokonce nám ukázala, že u stolečku je zabudován otvírák na pivo J Díky tomu, že máme v našem týmu Rusku a lidi z Gruzie, kteří mluví rusky, tak jsme se dozvěděli, že ve vlaku pivo i prodávají.. to byl pak boj, když Ruska Marša přinesla 6 piv pro 7 lidí J Jako správná holka z Česka jsem před odjezdem s Indem Nutashem koupila i nějakou vodku, protože Turek Erdi měl narozeniny, tak to se muselo zapít.
No ti mojí nej kamarádi jsou z pěkně dalekých koutů světa, nelíbí se mi ten pocit, že už je asi nikdy neuvidím L
Kyjev byl fajn, ale asi jsem čekala trochu víc, vzhledem k tomu, že je to hlavní město… takže památky, kostely, muzeum Černobylu (chtěli jsme jet i do samotného Černobylu, ale nikomu se nechtělo dát 160 dolarů za 20 minut v Černobylu), pak vodka, absinth (to je taky pro cizince odvaz) karaoke a bar „Sorry bábuška“ J druhý den zase nazpět nočním vlakem a snídaně v 5:30 v Mekáči, FML J (www.fmylife.com).
 |
| Chrám sv. Ondřeje |
No a teď? Poslední týden na kempu, už to tu balím…. Pak pár dnů v Oděse, ve středu na BeachCo (konference AIESECu), pak na pár dní na Krym, přesun do Lvova, pak do Brna a do Lednice. A 31.7. konečně do Jesu! Sotva stačím vybalit a už abych balila znova, konečně jsem si stanovila datum odletu do Petrohradu – 20.8., yaaaay, jupí J
Omlouvám se za dnešní stylistiku, ale nemám blogovací náladu, tohle je čistě záznam sledu mých myšlenek :D
Komentáře
Okomentovat