Vesnice Холодна Балка (Kholodna Balka), kemp Xaджибей

V sobotu odpoledne jsme tedy s Olgou přijely na kemp do vesnice Kholodna Balka. Tato vesnice je vzdálená asi 40 minut cesty autobusem od Oděsy. Není to sice nijak blízko, ale autobus (martjuška nebo jak se to píše latinkou) sem jezdí asi každých 20 minut (jízdní řád samozřejmě neexistuje). V samotném kempu se nám dostalo milého přivítání od hlavní vedoucí Tatiany, od učitelek, dětí, od všech.

Za pomoci Olgy, která fungovala jako tlumočník, nám vedoucí Tatiana vše vysvětlila a odpověděla na spoustu mých otázek a tak jsme nastěhování na kemp zvládly v pohodě. Po chvíli Olga odjela zpátky do Oděsy a my tu zůstaly samy: dvě cizinky nemluvící rusky mezi stovkou ukrajinských dětí a nějakými dospělými, neznajícími angličtinu…

Dostali jsme pěkný pokoj, který máme samy pro sebe. Troufnu si říct, že to je bydlení minimálně na úrovni, na kterou jsem zvyklá z našich 40 let starých kolejí. Vzhledem k tomu, že to je kemp, tak jsem očekávala studené chatky s jednou žárovkou, havětí, společnými koupelnami a teplou vodou jen v určitých částech dne. Jediná nevýhoda pokoje je, že hned vedle je společenská místnost s televizí, kde děti často tráví čas a kde je ticho opravdu jen výjimečně. Ha, vlastně ještě jedna nevýhoda tu je: je tu jen jedna zásuvka a vzhledem k tomu, že ostatní děti mají zásuvky jen na chodbách, tak něco jako rozdvojka na ukrajinském kempu rozhodně není samozřejmost. Ale vzhledem k tomu, že já i Giofanny už patříme k té generaci, která je závislá na počítačích a internetu, tak se o zásuvku poctivě dělíme J

Co mě trochu zklamalo, bylo to, že vesnice neleží u moře, jak nám bylo slibováno, než jsme přijeli. Místo moře tu však je jezero s písečnou pláží a cesta k němu trvá asi půl minuty J Tak Snad se v tom jezeru budu moct někdy koupat. Momentálně je počasí tak na tílko a kalhoty, na koupání to není J I když včera jsem v tom jezeru viděla stát rybáře, tak nevím, jestli se tam koupat vůbec smí.

Zatím jsem moc nepochopila, jak tenhle kemp funguje, částečně je to asi sanatorium pro dlouhodobě nemocné či nějak lehce postižené děti, pár jich tu totiž potkáváme. Všechny děti spí v budovách, je to tu (na ukrajinské poměry) solidně vybavené, takže se to kempu ani moc nepodobá. Místní vedoucí/učitelky se snažili a donesli nám rozvrh kempu, psaný takovou prazvláštní angličtinou, spíš takovou slovníkovou angličtinou. Každopádně děti mají mít nějaké 2 nebo 3 bloky aktivit, ale přesto se jich asi neúčastní všechny děti, protože pořád se tu totiž někdo někde motá J

Nevím, jak dlouho Aiesec Oděsa organizuje tuhle výpomoc cizinců v kempech, ale odhaduji, že na tomto kempu jsme první cizinci vůbec. Každý je z nás nadšený, překvapený, děti za námi chodí pro podpisy a nosí nám kytky. Všichni nás pořád zdraví, samozřejmě ukrajinsky/rusky, protože tady sotva ví, co je to angličtina. Děti umí říct možná tak 3 věty a ty lepší napočítat do desíti. No ta práce s nimi bude rozhodně sranda, ještěže jsem si vzala svou učebnici ruštiny. Už tu svou chabou znalost azbuky a pár slovíček začínám oprašovat a troufám si tvrdit, že jsem na tom s ruštinou lépe než děti s angličtinou. Nejhorší je, že anglicky tady neumí opravdu nikdo, takže s vedoucí Tatianou nebo s kýmkoli jiným se domlouváme rusko-česky-rukama-nohama. Já jsem na tom ještě dobře, rozumím aspoň „plócha pa rusky“, ale Giofanny (pro připomenutí - je z Indonésie) umí jedině „spasíba“.

Pokud se zvládneme domluvit na základních věcech, jako je kdy máme být s dětmi a kdy můžeme odjet do Oděsy, tak mi to bude bohatě stačit. Klidně se budu snažit komunikovat rusky, aspoň se malinko rusky naučím a to, že ta komunikace tady není snadná, je vlastně to, co my stážisti/blázni chceme. Chceme něco zažít, poznat ty rozdíly jednotlivých zemí a hlavně je překonávat a něco si z toho odnést J


Na nějaké fotky můžete kouknout na: 
https://picasaweb.google.com/111199536254882107450/Odessa?authkey=Gv1sRgCJ-vqs6ApYaKzgE#