V pátek, tedy druhý den, jsme vařili boršč. Teda – my – spíš ho vařila Ukrajinka Julia. Teda, pravej boršč se vaří pěkně dlouho! Ale byl fakt dobrej, ne jak si ho pamatuju ze školní jídelny J Jen škoda, že jsme ho museli jíst z půllitrových plastových kelímků, protože v bytě nejsou misky ani hluboké talíře.
Odpoledne jsme vyrazili ven, za nějakých 40 minut a 3,50 hřivny (7Kč) jsme se dokodrcali do centra. Bohužel však nebyl čas, abychom chodili po památkách, navíc ostatní už jsou v Oděse minimálně týden, takže už vše viděli. Ale snad to doženu někdy o víkendu. Koupila jsem si modem a šli jsme na jídlo. Ostatní stážisti si dávali kuřata, lososy a těstoviny, zato já chtěla zkusit třešňové vareniky (něco jako plněné taštičky, mňam J ) a kvas. Kvas je běžné ukrajinské nealko, něco jako naše točená kofola, ale chuťově se to teda srovnat nedá. Kvas je na mě příliš sladký (a to je co říct) a chutná tak nějak staře. Prý to má podobný způsob výroby jako pivo, snad se to i vyrábí z chmele, ale chuť teda nic moc.
Potkali jsme další lidi z oděské pobočky AIESECu a šli jsme do místní školy, kde pro nás bylo připraveno setkání se studenty. Nebyli to však studenti běžné školy, ale spíš školy pro dospělé nebo něco jako pomaturitní vzdělávání, kde se učí hlavně angličtinu. Připravili nám nějaké občerstvení a asi 2 hodiny jsme si povídali. Bylo fajn poznat nějaké Ukrajince, dozvědět se něco o životě, Oděse, historii, ale i třeba o tom, jak se těší na fotbalové Euro, které pořádají příští rok společně s Polskem. I na nich šlo vidět, jak jsou rádi, že se mohou seznámit s cizinci (jsme pro ně docela exotičtí, moc cizinců krom Rusů v Oděse nemají) a povídat si anglicky. Nabídli se nám, že nás provedou po Oděse, ukážou i nějaké zajímavosti a ne jen hlavní turistické atrakce. Tohle mě vážně překvapilo, čekala jsem, že budou Ukrajinci v Oděse spíš chladní a odměření, ale všichni, které jsme poznali, se snaží, aby se nám tu líbilo.
Poté jsme na bytě udělali malé přípravy v podobě tequily od Daniela a slivovice ode mě a vyrazili jsme do místního klubu Itaka. Patří k těm lepším klubům, takže za vstupné pro holky chtěli 160Kč za osobu. Jinak hodně lidí, hodně místa, za stůl se však musí platit. Spousta gogo tanečnic a spousta krásných vysokých trochu zmalovaných holek. Tam neexistuje, že by se do klubu přišlo v džínách, skoro všechny holky měly šaty a různé modýlky… Při pohledu na tyhle holky se mi taky zodpověděla otázka, kdo nosí ty hrozně vysoké boty, které se skoro nedají nosit a kterým já říkám, že jsou pro lehčí děvy… no prostě holky v Oděse nic jiného do klubů nenosí. J
Druhý den ráno jsem musela všechno nastrkat zpátky do krosny a spolu s Giofanny se dostat na nádraží, kde už na nás čekala Olga, aby nás vzala do kempu. Ale o tom až příště, teď už se mi nechce psát J
Komentáře
Okomentovat